SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

pěkné téma, lépe by sedělo někde u konstruktérů nebo aspoň elektrotechniků.  Viděl jsem hodně uklepaných kabelů ale ty byly v místě pájení vždy narušené korozí.
Ta koroze byla příčinou nebo následkem?

bourač napsal(a):

... Viděl jsem hodně uklepaných kabelů ale ty byly v místě pájení vždy narušené korozí. Ta koroze byla příčinou nebo následkem?

Kdyby se při pájení používala jen čistá kalafuna, žádná koroze nebude. Aby se líp pájelo, dost často se používají korozivní tavidla, ty zatečou mezi licny a je vymalováno.

Editoval Zdenek11 (30-10-2020 16:33:34)

Některá jakoby "nekorozivní" tavidla, bezoplachová, jsou většinou organické kyseliny, které během pájení sublimují a v závěru pak na DPS nezůstávají, oplach tedy není nutný. Pokud ovšem toto rozpuštěné tavidlo vsákne pod izolaci kabelu (a to prakticky vždy), zůstane tam trvale a po nějaké době povrch drátků začne naleptávat. Jedině čistá kalafuna, případně v roztoku s ředidlem. Jde to sice hůř, ale co jsem pájel kabely do oček před dlouhou řádkou let, jsou konce pořád perfektně čisté. Nepoužíval jsem trubičkový cín, pouze plný. A jak už tady někdo psal, napřed pocínovat zvlášť konec kabelu a očko, pak vsunout do očka a propájet. Samozřejmě lepší je kvalitní zalisování, ale ne vždy a ne každému se povede.

Editoval Zdenek11 (30-10-2020 16:42:22)

No,  pokud se používá cínový  drát s tavidlem,  tak  minimálně je třeba věnovat  pozornost,  jaké  to  tavidlo  je. Spousta cínových  pájek  je určena pro  opravy a tam  je použito  agresívnější  tavidlo.
Na nové  dráty,  kabely v plastu  by ale jako  tavidlo  měla obyčejná  kalafuna stačit. I když  samotná  kalafuna je slabá  kyselina.
Otázka je,  jestli  teplotou  pájení není  tepelně změněná  samotná  měď těch  žil  kabelu  a jestli není  nízká  životnost pájeného  očka prostě z tohoto  důvodu. Že měď prošlá  teplotou  pájení  prostě sama o  sobě má menší  mechanickou  pevnost  a rychleji  koroduje. Když  například ještě,  aby pájka pronikla do  hloubky kabelu, se při  pájení  ještě nezvyšuje teplota nad optimální teplotu  pájení pájky. Jestli by potom  nebylo  lepší  používat na očka pájky s nížší  teplotou pájení  než  je klasická olovnatá  nebo  dokonce dle požadavku  EU čistá  cínová  pájka.

Běžně se cínovou pájkou pájí měděné trubky v rozvodech topení - nemyslím si, že by teplota pájení nějak zásadně ovlivnila vlastnosti Cu rozvodů.

Nejlepší je na pájení v elektrotechnice tzv. eutektická pájka 63% Sn 37% Pb. Teplota tání 183°C, doporučená teplota páječky 250 až 280°C. Ta má ovšem jednu špatnou vlastnost, rozpouští se v ní měď. Přepalování smyčky u trafopájky a ubývání hrotů stáložárných pájek je způsobeno tímto jevem. Proto existují pájky se zhruba 2% Cu, které tomu zabraňují. Bezolovnaté pájky nejsou moc dobré, mají vyšší teplotu tání a zejména spoj je křehký, samotný cín snadno praská. To je mimo jiné jeden z důvodů vyšší poruchovosti moderní elektroniky pájené bezolovnatou technologií podle požadavků ROHS. Také se doporučuje vyšší teplota pájky až do 350°C, což není dobré zase pro izolace vodičů a většinu součástek.

Moje zkušenost je, že dobře zapájené kabelové oko vydrží více, než špatně zalisované. Musí se to ovšem umět. Odklon od pájení má více důvodů - rychlost lisování, bez potřeby ohřevu, levnější - bez potřeby pájky a tavidel, není třeba dobře vyškolený personál, naučit se lisování je rychlejší, než dobře pájet. Nejsou třeba ochranné prostředky a odsávání par a plynů vznikajících při pájení.

K samotnému lisování v domácích podmínkách. Koupit si kleště za cenu v řádu do tisíce korun na průřezy 16 až 70qmm (což je asi tak potřeba pro svářecí kabely všeho druhu) nemá cenu. Takové kleště v nejlepším případě udělají pár ok dobře, pak se začnou omačkávat a klinkat v čepech a zalisování už nebude fungovat tak, jak má. Koupit si lisovací kleště, které budou fungovat dobře  dlouhou dobu je v řádu několika tisíc. To jsou zase uložené peníze navždy, pokud se tedy nezačnete lisováním kabelových spojek a ok živit.

Teplota pájení vlastnosti měděných vodičů nijak zásadně neovlivňuje, vliv má pronikání cínu do mědi, které ji dělá právě lámavější. Odlomení ok z vodičů má ovšem na svědomí jak u pájení tak i u lisování mechanické namáhání, zejména pokud není kabel řádně zajištěn odlehčovací sponou nebo jiným vhodným způsobem a přechod z oka do kabelu je nadměrně namáhán v jednom místě.

Famater napsal(a):

Co se týká tavidel, tak se kdysi dávno (konec 60tých let) vyráběla pasta s názvem EUMETOL. Dodnes ji mám a používám na pájení licny . Nekorozivní, velmi dobře se s ní pájka smáčí.

No, Eumetol byl proti kalafuně v lihu docela svinstvo. U nás se používal tak akorát na pájení krabiček, rozhodně ne na plošný spoje.
Ale nechci ti ničit nostalgické vzpomínky

pafiku, eumetoly byly 3. já píši o UNG, který měl jen jednu vadu, po pájení se matlal, ale dal se lehce odstranit. Na pájení licen, pájecích ok ap. bezkonkurenční. Na tišťáky jak píšeš kalafuna. Pro mě to není nostalgie, ještě ho trochu mám a používám. Na pocínování licen, pájecích ok, na stažení pájky z vývodů použitých součástek a někdy na odsátí pájky licnou.
Varok: ne to byla hnědá pasta v plastové lahvičce s plastovým šroubovacím uzávěrem.

Varoku, namodralá pasta se zápachem podobným WD40 byla za mých mladých let lešticí pasta na chrom. Už nevím, jak se jmenovala, Silichrom to ale nebyl.
V obchodech byly na pájení pouze 3 pasty, Eumetol RS/7, UNG/9 a ELK16 a všechny byly béžové až hnědé, a kalafuna.

Editoval Zdenek11 (31-10-2020 12:35:42)

Famater napsal(a):

pafiku, eumetoly byly 3. já píši o UNG, který měl jen jednu vadu, po pájení se matlal, ale dal se lehce odstranit. Na pájení licen, pájecích ok ap. bezkonkurenční. Na tišťáky jak píšeš kalafuna. Pro mě to není nostalgie, ještě ho trochu mám a používám. Na pocínování licen, pájecích ok, na stažení pájky z vývodů použitých součástek a někdy na odsátí pájky licnou.
Varok: ne to byla hnědá pasta v plastové lahvičce s plastovým šroubovacím uzávěrem.

Znám hnědou pastu v plechový krabičce, nebo malý plechovčičce. A ten se nehodil na jemné pájení.

Eumetol,  aspoň  ten  základní, byla kalafuna ztekucená do  medovité  hustoty alkoholem,  etanolem  nebo izopropylem a do  toho  byl  zamíchaný  práškový  salmiak neboli chlorid amonný a potom chlorid zinečnatý. Kvalitou  očištění povrchu  na letování,  ale taky korozně to  je podobná  směs jako "klempířská vodička" .
Dnes,  co  se týká čisté kalafuny,  tak  by snad na toto pájení měla stačit i kalafuna,  co  se prodává v drogeriích na zabijačku.
Jinak  jsem  se setkal  s takzvanou  aktivovanou  kalafunou, to  je něčím  chemicky upravenou,  ta by měla čistit o  něco  lépe a pořád by to  mělo  být pro  pájení elektorniky bezoplachové  tavidlo.
Pak  by měla být nějaká  silně aktivovaná kalafuna,  to  by mělo  být aktivované  chemickou  úpravou  halogeny,  chlórem  a možná  bromem a ta by měla čistit velmi  dobře, ale taky být hodně korozívní. Ta má být používána údajně často  v asijských  levných  pájkách  a tavidlech.
Jinak  eutektická pájka 63% Sn 37% Pb má  dnes jednu  ještě neuvedenou  špatnou  vlastnost  a sice že pro soukromníka,  který  nemá  své  IČO se dnes kvůli  obsahu  olova těžko nakupuje. Dnes už  skoro  všichni prodejci poslechli  Brusel  a prodávají  je jen  na IČO.

Famater napsal(a):

Ale na té nostalgii něco bude. Měl jsem také křižíka- dvoupaprskového.

Tys buržoust. Já měl jen jednopaprskovýho