SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Boha jak může někdo míchat kalafunu s chloridy ?????  A nelepí to kvůli lihu . To jsou zase kraviny . Teplota varu líh 78 toluenu 111 .......  měrné je trochu obráceně , ale v tom to není .

Frank: Já se na videa moc nekoukám, to bývá většinou obrovská ztráta času. Mluvící hlava tam mluví půl hodiny a když je totéž v textu v nějakém článku, je to na půl minuty. Videa mají smysl hlavně u návodů, protože tam v obrazu bývá spousty přídavných informací, které v textu nejsou.
Ty cínové fousy jsem našel tady:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Whisker_(krystalografie)
Bezolovnatá cínová pájka potom způsobuje problémy při kontaktu s mědí vývodů součástek, protože tam vznikají sloučeniny mědi a cínu, které jsou křehké a které narůstají za běžných teplot až za nějak dva roky dosáhnou takové tloušťky, že začnou praskat a vznikají studeňáky. A tomu taky b, kalfuna jao látka takyrání olovo.
Na pájení olovnatou pájkou a současně na ochranu proti oxidaci stačí vývody součástek galvanicky pocínovat.
Na pájení bezolovnatou pájkou se musí měď a cín oddělit nějakou vrstvou. Naposledy, co jsem to zjišťoval, tak se ty vývody coby nejlepší řešení galvanicky poniklovávaly. Což je problém při pájení, protože na poniklovanou měď je třeba účinnější tavidla než na pocínovanou měď. Ale už je to pár let, co jsem se po to dával dnes už možná mají účinnější řešení.

Jinak olovo je v cínu hlavně kvůli snížení teploty pájení. Pájka olovo cín 63/37 pro klempířinu nebo pájka Cín olovo 63/37 pro pájení spojů taje kolem 180 st, čistý cín při 235 st C, cín s troškou, do 3% mědi nebo ještě lépe stříbra taje o 20 - 30
st níž. Pájecí teplota je pak o 50 - 70 st C výš.

jouda74: Líh, etanol nebo izopropylalkohol jsou taky do značné míry polární rozpouštědla kalafuna jako látka taky. Toluen ne.
Tam nejspíš funguje to, že jak kalafuna vysychá, povrchová vrstvička kalafuny začne špatně propouštět zbytek alkoholu s vodou  vysoušení se tak velmi zpomalí. Toluen jako nepolární rozpouštědlo s velmi dobromu propustností množstvím pevným organických látek snadno prochází i vrchní vrstvou úplně vysušené kalafuny a proto rychle vyschne do suchého nelepivého stavu.

bobobo: Takhle se dělala tavidla na cín. Vzal se suchý salmiak, případně do toho troška chloridu ziněčnatého, k tomu se řekněm přidalo 50 % dalšího jemnějšího tavidla, dneska by byla dostupná kyselina acetysalicylová - aspirín a třelo se to v misce do jemna. přidala se prášková kalafuna, zase se to utřelo a potom se do toho vetřelo rozpouštědlo, ať už lihové nebo třeba toluen a třením se z toho nechala udělat kaše.  A to bylo pak to univerzální socialistické tavidlo, kterým se tehdy pájely i plošné spoje i klidně se tím mohly pájet okapy z pozinkovaného plechu.

Radim napsal(a):

Frank: Já se na videa moc nekoukám, to bývá většinou obrovská ztráta času. Mluvící hlava tam mluví půl hodiny a když je totéž v textu v nějakém článku, je to na půl minuty. Videa mají smysl hlavně u návodů, protože tam v obrazu bývá spousty přídavných informací, které v textu nejsou.
Ty cínové fousy jsem našel tady:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Whisker_(krystalografie)
Bezolovnatá cínová pájka potom způsobuje problémy při kontaktu s mědí vývodů součástek, protože tam vznikají sloučeniny mědi a cínu, které jsou křehké a které narůstají za běžných teplot až za nějak dva roky dosáhnou takové tloušťky, že začnou praskat a vznikají studeňáky. A tomu taky b, kalfuna jao látka takyrání olovo.

Tak jasně, sledovat video může být nudné a je to každého věc, jestli ho sleduje, nebo zavrhne. Já to zde zmínil hlavně kvůli zajímavému jevu, který tam ten Ing. popisuje a co to může zavinit.
Taky jsou mi známy všechny ty peripetie kolen slitin(roztoků), a jejich vlastností, včetně závislosti bodu tavení  na složení a poměrech jednotlivých prvků, změněny vlastností slitin až po vznik intermetalických složek zejména jejich vzniku v závislosti na teplotě a jejich vlastnostech na pevnost a křehkost ap. Samozřejmě mi je znám i účel tavidel při pájení.
Jsem rád, že jsi našel něco o těch whiskerech, aspoň okrajově na Wikipedia. Na té zprávě z NASA je to popisováno detailně, bohužel in English...

Famater napsal(a):

Bobobo, kdo tady míchá kalafunu s chloridy!

Psal zde o tom Radim.

Franku, jo ale až po Bobovi. Víš on Bobo se udělá nejspíš před očima mlha když vidí můj příspěvek. Proto reaguji tímto způsobem. Jinak mě to je ale jedno. řeším důležitější věci.

Já jsem kdysi takové kalafunové tavidlo, jaké popisuji, měl a používal ve svých začátcích na pájení elektroniky. Bohužel si už nepamatuji název ani kde jsem ho sehnal.  Měl jsem ho v té době, kdy jsem ještě o prodejnách elektronických součástek Tesla nevěděl a součástky jsem kupoval v železářství anebo v elektře.  Takže jsem ho tehdy asi koupil tam nebo v drogerii. Pamatuji si jen, že bylo v úzkovysoké plechovce z pocínovaného plechu o objemu kolem 50 ml.  Bylo to cítit trochu podobně jako štěpařský vosk
Přirozeně dneska souhlasím, ten výběr všech možných tavidel je dnes obrovský.

Charon: Jasně, pamatuji též i ty benzínová pájedla A také jsem používal zejména lihový roztok kalafuny, díky menší agresivitě. Dnes tady prodávají na pájení elektroniky takovou pastu, asi hlavní složení je ta kalafuna. Nebo stále trubičkový cín, tedy přesněji Sn/Pb slitinu s obsahem kalafuny, která pájí perfektně.

Radime, proč ne, kdo umí ten umí. Kalafuna je pryskyřice. Možná bych to zkusil s borovicovou smolou, ta se shání lépe. To jen teď objevujeme úžasný přípravky v miniaturním balení za horentní ceny. Čím menší a hezčí balení, někdy také praktičtější (abych nekřivdil), tím vyšší cena.

Editoval Charon (06-04-2024 15:45:00)

To si piš, že jí také mam. Jednu s držadlem u nádobky ze strany a druhou co vypadá jako pumpička. Ta už je bez pájecího kladívka neb ji používali při startování traktoru, ta bude mít 100 let a více. Funkční obojí, jen ta mosaz je zašlá a potlučená. A k tomu benzínový vařič, Primus. Údajně čas od času bouchaly.

Editoval Charon (06-04-2024 17:36:13)

Charon napsal(a):

... Myslím, že jsem někde slyšel název od L , něco jako Lofer či tak nějak.

Letvasr (lötwasser). Aspoň u nás... D)

Radim napsal(a):

bobobo: Takhle se dělala tavidla na cín. Vzal se suchý salmiak, případně do toho troška chloridu ziněčnatého, k tomu se řekněm přidalo 50 % dalšího jemnějšího tavidla, dneska by byla dostupná kyselina acetysalicylová - aspirín a třelo se to v misce do jemna. přidala se prášková kalafuna, zase se to utřelo a potom se do toho vetřelo rozpouštědlo, ať už lihové nebo třeba toluen a třením se z toho nechala udělat kaše.  A to bylo pak to univerzální socialistické tavidlo, kterým se tehdy pájely i plošné spoje i klidně se tím mohly pájet okapy z pozinkovaného plechu.

Ha vzpominam. Acylpyrin sezral vsechno, takze jsem se mu snazil hodne vyhnout, ale byla to uzasna vec na tenke smaltovane dratky (trafa...) - vzala se pistolka, na ni kapka "cinu", vychladit v kalafune. No a pak se vzal dratek, konec polozil na tabletku Acylpyrinu, a tou pripravenou pistolkou to nechalo vybublat, a smalt byl pryc a konec nadherne pocinovany.

(a nakonec hodne rychle mezi prsty z horke pajeci smycky strhnout ten bordel)

A pak jsem dostal obvykle vynadano za ten smrad :-)

Jó Aspirin fungoval krásně na lakované Cu vodiče. S odstupem času už nejde ani o ten smrad z toho v kuchyni, ale co člověk za mlada všechno vdechnul...

Novodur perfektne fungoval na Vf lanka. Ale. Kamarád převíjí motory a zmínil se, že mu došla "vodička" kterou od někoho  (z Tesly, nebo VCHZ) kdysi dostal a že shání něco na pocínování lakovaných drátů. Tak jsem samozřejmě novodur. Jenže dnes se asi používají na dráty jiné laky a téměř to nefungovalo:
Přidávám fotku toho o čem je řeč. Loetfett, pohled na víčko krabičky a do vnitřku, co tam je a jak to vypadá. Pro nostalgiky jsem přidal i originál balení toho Eumetolu s možnosí pohledu trochu dovnitř..