SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Dobrý den, zdravím všechny odborníky a prosil bych o radu.
Potřeboval bych na výfukových svodech přidat materiál tak, abych tam mohl vyvrtat díru se závitem.
Napadlo mě vybrousit měsíček a přivařit do něj kulatinu, tím by byl svár mimo vrtání díry. Jen jsi nejsem jist zda to ohříváním při provozu nepraskne.
Nebo nějaká jiná rada?
Děkuji
http://s23.postimg.org/danbb16d7/DSC_0190.jpg

Myslím, že se kolem litiny dělají zbytečně velké složitosti.Po všech zkušenostech se všelijakými speciálními elektrodami a postupy se mi nejlépe osvědčil pořádný předehřev, velmi pomalé chládnutí a svaření pomocí obyčejného ceočka / metoda mig /, tedy přídavný plyn argon, případně jeho směs v libovolném poměru a obyčejný drát SG2. Vždyt se jedná pouze o železo s trochu větším obsahem uhlíku.A to jsem svařoval výfukové svody, bloky motorů , dokonce i litinový brzdový buben prasklý po celém obvodu.Zatím žádné reklamace.Krátké housenky a pokud možno co nejmenší vnesené teplo je samozřejmostí.

To ZDENÁL: s tím MIGem je to docela možné, dřív byly na litinu bimetalové elektrody železo-měď, nedávno jsem to četl v nějaké tady odkazované staré příručce. Kdesi kdosi tady radil, pokud nemáš originál elektrodu na litinu, omotat obyčejnou elektrodu měděným drátkem (nebo dát do kořene měděný drátek). A když použiješ poměděný drát v argonu, kde ta měď ustojí přenos do svarové lázně, mohlo to také tak fungovat.

mnohem jednodušši je svařit svody z nerezu i z přírubou a pak tvrdit že tuning a nebo říznout šroub na druhý straně jinde .

Každý nový registrovaný člen má touhu se nějak uvést. Ale nepřečíst si aspoň pár stovek zdejších stránek na každé téma a rovnou sem strkat odkaz na jiné fórum s mimořádně naivními odpověďmi na dané téma je poněkud mimo. Taky je dobré se podívat na datum, kdy byl příspěvek na který je odpovídáno zadán. Přispívat do rok staré diskuze, to už musí být hodně dobrý důvod a dobrá informace.

Kam si myslíš , že se dostanou uvolněná zrna z kotouče ?

Thomas napsal(a):

Je to sice starší vlákno ale zaujala mně jedna věc "Nevybrušovat svar úhlovou bruskou" jaký je k tomu důvod nepoužívat brusku, nebo jaké to má výhody.

u litiny se jedná o to aby se uhliková zrnka nerozmazávali po celém povrchu aby se svarový kov nechoval jak kapka rtuti koulejici se po linoleu kvůli tomu že se nemohl spojit se základem kvuli tomu rozmazanému uhlíku, má se to čistit jenom ocelákem
to stím brusným zrnem platí u nerezi aby zabodané zrnka zase neovlivňovali svarový kov, zrnka se roztaví a znečišťují svar

Editoval Kramlik (30-03-2015 01:33:08)

Thomas napsal(a):

Takže primárně nejde ani tak o typ brusiva ale o rozmazání uhlíku, no a když nemám po ruce drážkovací elektrodu a drážku udělám třeba frézou nebo pilníkem nedojde tam ke stejnému "rozmazávacímu" efektu. Řeším teď prasklé tělo 60 let starého litinového čerpadla na vodu které už bylo jednou svařované, a vybrousil sem starý svar a udělalo mě to přesně tu "rtuťovou opičárnu" s E-S 723, tak zkoumám co s tím.

Já už jsem o tomto problému zde několikrát psal. Degradovanou litinu, to jest litinu, vystavenou dlouhodobě buď vysokým teplotám, nebo i dlouhodobému působení různých roztoků, ba i obyčejné vody, uspokojivě svařit nelze. Prostě a jednoduše - litina je v podstatě železo s vysokým obsahem uhlíku. Působením síry, ale i kyslíku obsaženého(rozpuštěného) ve vodě dochází k reakci se železem, přičemž železo se slučuje s uvedenými prvky. Vznikají sloučeniny železa, které se částečně i mohou ve vodě rozpustit a odplavit a přitom množství uhlíku zůstáva stálé, ten za teploty studené vody nereaguje a neodplavuje se, takže jeho procento se zvyšuje tím, že ubývá Fe v podobě kovu. Při sváření takové litiny tvoří zvýšený obsah "C" i všeho dohromady ten efect, který popisujete. V takové litině je prostě málo kovového železa a mnoho "C" a příměsí různých sloučenin železa, které nevytvoří kovovou tavnou lázen.  Vše záleží na stupni degradace litiny. Asi tak - pokud je litina čistá, nepřepálená, obvykle svařit nějak lze, pokud je po 60 let trvale vystavena vodě, zřejmě bude v pokročilém stupni degradace a svařování bude problém.

Editoval Frank (31-03-2015 01:55:47)

Thomas napsal(a):

Takže primárně nejde ani tak o typ brusiva ale o rozmazání uhlíku, no a když nemám po ruce drážkovací elektrodu a drážku udělám třeba frézou nebo pilníkem nedojde tam ke stejnému "rozmazávacímu" efektu. Řeším teď prasklé tělo 60 let starého litinového čerpadla na vodu které už bylo jednou svařované, a vybrousil sem starý svar a udělalo mě to přesně tu "rtuťovou opičárnu" s E-S 723, tak zkoumám co s tím.

Možná to je úplná blbost, ale když se vybroušený povrch s tím rozmazaným uhlíkem posype troškou sanytru - dusičnanu třeba draselného, případně se posypaný sanytr při teplotě tuším nějak mírně nad 100 stupnů na té litině opatrně roztaví, aby vznikla slabá vrstvička, tak při teplotě svařovaní ten sanytr ten uhlík prostě vypálí. Případně by se mohla použít směs solí určených pro černění - brinýrování za tepla, to by mělo mít stejný efekt. Mělo by tam toho být jen velmi málo, aby to příliš neoxidovalo i to železo v litině. Nebo nedělalo paseku mimo litinu a moc nesmradilo.
Pokud by problém při svařování té litiny spočíval jenom v tom rozmazaném uhlíku, nebo možná i v nějakém oleji nasáklém do pórů , měl by to ten sanytr spálit a  vylepšit.
Pokud by problém byl v tom, že ta litina je už vystařená , tak to logicky nepomůže. Případně to další oxidací i zhorší.

Také občas svařuji různé litinové stojiny a odlitky a vždy jsem připravoval svařované plochy brusným kotoučem, protože nic jiného nemám k dispozici. První vrstvu dělám elektrodami na litinu (tzv. polštář), většinou bývá porovatá, tu pak vybrousím a druhá vrstva je již v pořádku. Další vrstvy již dělám normálními bazickými E-B 121 (jsou levnější) a spoje drží bez problémů. Pokud je materiál silnější, tak předehřívám, případně po každé vrstvě prokovám. Pevnost pro další používání je většinou dostatečná. Jole.

A máte tam trhlinky, které se tvoří ještě za tepla, ty nevidíte, další vrstvou je překryjete (dočasně). Přídavným materiálem na bázi železa, to jsou nejen nelegované, ale klidně i vysokolegované materiály, nemůžete vařit do materiálu / svarového kovu na bázi niklu. Jak bude díl procházet zatížením, zejména cyklickým, trhliny se otevřou.
   

jole napsal(a):

Také občas svařuji různé litinové stojiny a odlitky a vždy jsem připravoval svařované plochy brusným kotoučem, protože nic jiného nemám k dispozici. První vrstvu dělám elektrodami na litinu (tzv. polštář), většinou bývá porovatá, tu pak vybrousím a druhá vrstva je již v pořádku. Další vrstvy již dělám normálními bazickými E-B 121 (jsou levnější) a spoje drží bez problémů. Pokud je materiál silnější, tak předehřívám, případně po každé vrstvě prokovám. Pevnost pro další používání je většinou dostatečná. Jole.

Jirkati, souhlas, že mnoho příspěvků je zde ve vámi uvedeném duchu. Nicméně, je nutné si ale přiznat, že v mnoha případech lze dosáhnout výborného výsledku na litině i nekonvenčními příd. materiály a metodami. Vhodný je zejména Al bronz (ER CuAl-A2, nebo ER CuNiAl ap.) http://www.wisconsinwireworks.com/dissi … etals.html

Tady jsou foto spoje na litině metodou TIG a výše uvedenými příd. mat. Lze takto úspěšně spojovat i dissimilární spoje litiny s oceli, nerezem, mědí a některými jejími slitinami.