SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Zkus pročíst tohle: http://ukmki.vscht.cz/files/uzel/0016736/Cínování.pdf Jinak na to aby ten cín chytnul potřebuješ nějaké tavidlo. Třeba RESIN. Nebo prostě "smůlu" která se používá na oholení prasete při zabíjačce. https://www.eshop-zemedelske-potreby.cz … -kg-p1093/ Taky jde o pryskyřici...

Editoval Rellik (13-04-2018 19:25:56)

rellik-díky za odpověď ...

Kup si u instalatérů pastu na pájení měděných trubek a pájku cuag3,potom brusný molitan na očištění-v barvy laky znitost320 a výš,tímto pěkně mechanicky očistíš a vyleštíš bez kyseliny.Zaručen úspech na 99%.cena materiálu cca700kč,nevím aktuální ceny-je potřeba gůglu.

waltr napsal(a):

Oprava: pájka SnAg3-je pro použití pitné vody.

cín mám 2x po 1kg investice zatím 2500.-
pudrovej zatím k ničemu, bo nevím jak ho roztavit...snad mi tu někdo poradí

tyčkovej jde, momentálně řeším, jak přichytit cín na měď...

na youtube je spousta videi, anglický, francouzský, italský a z indie...nikde sem si nevšiml/neviděl tavidla, nebo pasty před cínováním...

pasta-zaručím se za ni
https://www.super-naradi.cz/Pajeci-past … -d1155.htm

Prostě si promíchej ten pudrový cín s trochou tavidla na hustou kaši (dostaneš tím vlastně pájecí pastu), dej do pánve a pak dál jako ve videu. Nebo potři stěny tavidlem, na dno dej nakrájenou tyčku cínu a zase jak ve videu. Chce to ale nějakou zkušenost, celé stěny pánve musí být spolehlivě prohřáté, ale nepřehřáté.

Radim napsal(a):

Za prvé Měděné nádobí musíš nejdřív co nejvíc očistit od korozních zplodin.Cím více ho očistíš, tím menší "práci" potom bude mít tavidlo s tím, aby cín chytil plošně. A to je právě pro kvalitní cínování nezbytné.
Za druhé zapomeň  na všelijaké tavení cínu na vařiči nebo na dřevěném uhlí. Takto se to dělalo kdysi A lidi, co to dělali tak, že to skutečně uměli, byli puštěni k nějakému skutečnému cínování coby mistři až po letech služby jinému mistrovi, kterému coby tovaryši pomáhali a učili se. To jsou všechno staré postupy, které jsou náročné na dovednosti, jinak dříve, než na povrch mědi dostaneš ten cín, kontaminuješ ten povrch zplodinami z ohřevu nebo ho znova zoxiduješ a ten cín potom na tu měď nechytá.
Za třetí na kvalitní pocínování potřebuješ určitou rezervu teploty. Jestliže olovnatá pájka taje při teplote cca 180 st C a čistý "potravinářský" cín při teplotě cca 220 st C, potřebuje to nádobí v místě toho pocínování nahřát na teplotu asi 0 50 st C víc. Pokud to nádobí je tenkostěnné, potřebuješ menší zdroj tepla, třeba nějakou velkou elektrickou pájku 200 - 300 watt, pokud to měděné nádobí je masívní, potřebuješ velký zdroj tepla, třeba velký plynový hořák. Protože měď je velmi dobrý vodič tepla a silnější měděná stěna odvádí teplo tolik, že na udanou teplotu potřebuješ nahřát řekněme až polovinu toho nádobí. Zase vyšší teplota než o 50 - maximálně 100 stupňů než je teplota tání toho cínu není vhodná, protože tam už končí ochranné možnosti používaných tavidel, měď se teplem oxiduje a potom cín nechytá, samotná už nanesená vrstva cínu se oxiduje a má potom mizerný vzhled a nakonec měď se v roztaveném cínu při takových vysokých teplotách sama rozpouští.
Za ctvrté zapomeň,  že si někde přečteš, jak se to dělá, seženeš si ty věci  a hned  to uděláš perfektně. I když dneska s dnešními prostředky to je podstatně snažší, přece jen jsou třeba určité dovednosti, které nejdou získat jinak než zkoušením. Když už jsi do toho tolik investoval, potřebuješ  sehnat třeba nějaké zbytky měděného plechu či jiného měděného materiálu podobné tloušťky jako má to nádobí a na tom si to nejdřív vyzkoušet a nacvičit.

Cínování se může rozdělit na dvě etapy.
První je důkladné očištění materiálu, staré nádobí asi bude mít silnou vrstvu patiny. Což budou nečistoty třeba z používání a skladování toho nádobí, a korozní zplodiny mědi. Ty se podle mně nejlépe odstraní obyčejným trochu lepším pískem na nádobí. Nějakým jemnějším, který nemá v sobě větší zrna, která by dělala vrypy. Pokud tam není silná vrstva třeba zapečeného jídla, jde to docela dobře.  Korozní zplodiny se ještě předtím mohou očistit klidně obyčejným octem nebo i kyselinou citrónovou, oxidy, hydroxidy i uhličitany mědi(měděnka) se dobře rozpouští i v těchto slabých kyselinách. Silná vrstva třeba nějakého připečeného materiálu se klidně může odstranit i brusným papírem  o nějaké vyšší jemnosti. Kup brusný papír na broušení pod vodou o zrnitosti 600 až tisíc, prodává se v prodejnách s lepšími barvami a je určený na zdrsnění hladkého povrchu barvy, pokud je třeba na tu barvu nastříkat další vrstvu. Jak bude veškerý povrch nádobí krásně čistě měděný, bez silnějších vrypů, které budou rozleštěny buď tím pískem na nádobí nebo jemným brusným papírem a víceméně stejnoměrně matný, je hotovo. Nádobí je pak třeba rychle vysušit, se slabou neviditelnou vrstvou oxidů, které na kovu při sušení vznikají, si už bez problémů poradí tavidlo.
Cínování se pak dá dělat dvěma způsoby.
Buďto cínovou pastou, což je prášek cínu smíchaný s tavidlem. Pasta se na povrch rovnoměrně nanese dle návodu a potom se nádobí zahřeje třeba plynovým plamenem dle návodu. Cín se roztaví a tavidlo "udělá" jednak plošnou přilnavost cínu k mědi a jednak rovnoměrný hladký lesklý rozliv cínu na povrchu. nebo může být eventualita zvlášť tavidlo nanášené třeba v kapalné formě a zvlášť cínový prášek. je to dražší a pasta či cínový prášek musí být nový, jinak práškový cín oxiduje  a s tím by si nakonec tavidlo nemuselo poradit.
Nebo klasicky mechanicky cínem a cínovou páječkou. Na povrch nádobí se nanese tavidlo třeba v kapalné formě coby roztok kalafuny a nechá zaschnout. Páječka se nechá pořádně rozehřát a z tyčky cínu se na kladívko pájky nabere kapka cínu a roztaví. Kladívko pájky se přitlačí na cínovaný povrch a pokud je dostatečně teplé a prohřeje povrch na příslušnou teplotu, povrch je čistý a tavidlo funguje, kladívkem páječky se mechanicky roztavená pájka roztahuje po povrchu předmětu a cín se rovnoměrně rozlévá  a pod zbytky tavidla vytváří hladný zrcadlový povrch. Jak je kapka cínu spotřebována, zase se nabere další  a pokračuje se. Toto cínování je levnější, tavidlo a tyčky cínu se nekazí, neoxidují, ale je třeba víc zručnoti a jelikož se toto dělá postupně, je například už nanesená cínová vrstva na druhé straně znova namáhána horkem a povrch cínu, pokud chybí tavidlo, může zoxidovat. Na druhé straně tím, že se cín "roztahuje" mechanicky, může být povrch i trochu hůř očištěný. U masívních nádob bude asi třeba páječce "pomáhat" nějakým plynovým plamenem.

Děkuji za rozsáhlou odpověď, hodně mě v teorii pomůže...Praxe už bude na mě.Na těch videích to vypadá tak jednoduše...No co už, do setu bazarového nádobí, sem dal cca 20.000.- tak se s tím budu muset porvat a těším se na to:) Mimochodem např. fr značka mauviel má v nabídce hrnce 10-65,000.- za ks.
Co se týče čištění chemikáliemi a kotoučema sem myslím zvládl... Trochu mám teď obavy s těch teplot, které si popsal, no bude to asi boj to vše vypinkat.
Každopádně jsem budu dávat info o mém cínování, třeba to někoho bude zajímat...
Ještě jednou díky.

Má smysl  kupovat pyrometr?

https://kuchynske-teplomery.heureka.cz/ … e/#section

Zdenek11 napsal(a):

Podle mně už je zbytečné kupovat hotovou pastu, když máš práškový cín, stačí ho smíchat s cca 15% hmotn. s pastovým tavidlem, ale to už je na tobě.
Ten teploměr ti u těchto tenkostěnných věcí moc nepomůže, než to v jednom místě změříš, jinde už to bude za 2 nebo 3 sekundy úplně jinak. Zkušený praktik pozná vhodnou teplotu podle změny zbarvení mědi, ale to je až opravdu dlouholetou praxí. Největší problém asi bude sehnat vhodný zdroj tepla, ten z videa má podle mě odhadem kolem 10-15 kW nebo víc a i vhodný směr tepelného toku. Dá se to opravdu velmi lehce přepálit, povlak pak nestojí za nic, je zbarvený, přepálený.
Ono na videu vypadá jednoduše i pilotování F1....Prostě chce to pár hodin zkoušet a zkoušet.

těch videí je hafo, co sem dával je myslím s dílny mauviel...Amatěří to dělaj i na vařičích venku a de jim to...pastu sem si už objednal, budu zkoušet více možností.a pyrometr koupím asi taky, myslím že mi to zkrátí četnost pokusů.Zatím se mě měď proměnila od klasické barvy na oranžovou, fialovou, dokonce i šedou.A nemám páru, v jaké fázi mělo to zbarvení jakou tu teplotu.Jako že bych bez cínovaní vychytal optimální teplotu...Díky za ten poměr tavidla a cínu...Píšu si:)

Rellik napsal(a):

Šedá už je moc.. Měla by být max cca fialová (spíš oranžová do červena)... Jinak tu smůlu jak jsem psal, může rovnou přihodit do kotlíku když tak hážeš ten cín... Podmínka je dobře očištěná ta měď...

To sem tušil že šedá je moc, takovou barvu sem na videích nikde neviděl... sem zaboha nemoh roztavit ten pudrovej cín bez tavidla no:)
nasázel bych sem fotky, ale nemůžu přijít jak:)

Ten merak teploty stoji v cine 8E.
Ked to vylestis brusnym runom bude sa to lesknut, tak nemoze byt problem to pocinovat.
Osobne by som kupil v bau propanbudanovy horak s flaskou, na varici roztopil cin v kelimku.
Do lesklej medenej nadoby hodil tavidlo. Nadobu nad ten horak a ked sa zacne dymit z tavidla nalial tam ten roztavenybcin z kelimku, a potom uz len krutil nad tym horakom, aby sa to vsade pocinovalo.

Atlan napsal(a):

Ten merak teploty stoji v cine 8E.
Ked to vylestis brusnym runom bude sa to lesknut, tak nemoze byt problem to pocinovat.
Osobne by som kupil v bau propanbudanovy horak s flaskou, na varici roztopil cin v kelimku.
Do lesklej medenej nadoby hodil tavidlo. Nadobu nad ten horak a ked sa zacne dymit z tavidla nalial tam ten roztavenybcin z kelimku, a potom uz len krutil nad tym horakom, aby sa to vsade pocinovalo.

díky..píšu si...