SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Přenosné svařovací transformátory na vyšší napětí (kolem 80V) se dělaly v 50. a 60. letech, kdy byl nedostatek svářeček na stejnosměrný proud, v podstatě tady fungovaly hlavně rotační triodyny. A to vyšší napětí bylo hlavně pro použití bazických elektrod, kdy byl potřeba hlubší závar a méně vodíku ve svaru. Bazické elektrody mají v obalu fluor (z kazivce), který má vyšší ionizační napětí a tím při AC proudu potřebuje vyšší napětí naprázdno. Dneska, kdy jsou stejnosměrné svářečky zcela běžné, už toto ztratilo význam. Jedině, kdy je potřeba vyšší napětí a částečná změna svařovací charakteristiky jsou svářečky na celulózové elektrody. Myslím, že se pořád takové dělají, ale nevím, jestli se čistě celulózové elektrody ještě prakticky používají.

Jestli máte nějaké levné trafko, kde není ani ventilátor chlazení, tak se nedivte. Trafo se hrozně hřeje.

A jaká má vliv to, že dříve bylo nominální napětí 220 a dnes je 230 V?  O kolik při takovém navýšení napětí stouply ztráty svařovacího trafa počítaného na 220 V?

Platí, P=U^2/R, tj príkon rastie so štvorcom napätia.

U něho je dobré, že má napětí naprázdno 60V AC (dnes vlastně asi 63V). Oproti těm dnešním 45-48V je to paráda.

Radim napsal(a):

A jaká má vliv to, že dříve bylo nominální napětí 220 a dnes je 230 V?  O kolik při takovém navýšení napětí stouply ztráty svařovacího trafa počítaného na 220 V?

Není to úplně přesně, protože u trafa záleží m.j. i na jeho sycení, ale orientačně pokud při 220V bere naprázdno 100VA, při změně na 230V by to bylo 109VA. Pokud by bylo trafo původně navrženo až na hranici lineární části magnetizační charakteristiky, stav by byl při zvýšení napětí jiný.