SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Den blbec je normální a čas od času přichází. S věkem nepřichází častěji, jen si ho víc uvědomujeme a bereme. Za sebe mam okamžiky, kdy vím, že se do určité práce nemám pouštět. To pak třeba rozebraný vypínač je spousta všude létajících pružinek a součástek a to co se musí udělat na poprvý se nedaří.

Sváření a hlavně TIG je náročné na soustředění a duševní pohodu. Pokud není, tak je člověk netrpělivý a řadí se kiks za kiksem. Já pokud v krátké době za sebou při TIGu smočím elektrodu, tak to vypnu a jdu od toho. Dělám něco jiného. Co se týká věku, tak to bude individuální. Většinou s věkem klesá "temperament", bývá člověk klidnější. Zato zase hůř vidí a jemné motorice věk také nepřidá. Také kolena a záda víc bolí občas k tomu i rameno.  Za sebe (po 50 mám již více než čtvrt stolení) pozoruji, že se mi někdy nechce se pustit do práce. To se zhoršilo silně po těch dvou letech činské nákazy. Když už začnu, tak to jde. Na rozdíl od toho co píše Petsem, vidím, že je potřeba si to uvědomovat, ale moc se tím nezabývat. Život jde dál a půjde i když už se pomineme.

Já mám dny, kdy se mi nechce dělat vůbec nic. Takže nějaký svářování .... pche ...

Ja mam zas taký problém , že neznášam stereotyp .
Posledné zamestnanie ma skoro psychicky položilo .
V práci od rána do večera a v zimných mesiacoch prakticky nulová šanca venovať sa svojím koníčkom .
Prídem domov a vonku tma ...

Faktem je, že člověk hlavně po sedmdesátce výrazně ztrácí trpělivost. Je to tím, že mu zkušenost říká, co všechno musí udělat dříve, než začně dělat konkrétní práci, v našem případě svařování. Třeba tchán (a to mu bylo tehdy 72 roků) mi vysvětloval, že než by opravil tuhé řízení na stařičkém Moskviči, tak radši jede autobusem. Přitom celý život pracoval jako nástrojař. A můj otec, taky radioamatér,  v třiasedmdesáti seděl u rádia, na kterém chrastily všechny potenciometry, ale sousedům opravoval elektronkové televize snad v jednom kuse. Vidím to i na sobě, že než se do něčeho pustím, tak dlouho "vymýšlím" jak to udělat s co nejmenší námahou. A když se do toho ještě přimotá den blbec, tak udělám víc škody než užitku. A když druhý den řádím na včerejším výrobku hodiny s flexkou a svářečkou, tak už vím, že jsem měl "vymýšlet" i včera.
S věkem prý přichází moudrost. No, někdy se asi moudrost trochu opozdí.

Tak takovej den "blb*c"mám právě dnes. V zahr. kolonii  vyměňuji čerpadlo a všechny trubky kolem nové(Dn80, 65, 50). Dnes jsem to chtěl dokončit. Elektrodu jsem několikrát přilepil, pak jsem zase propálil. Tak jsem se na to musel vykašlat.

Toto vlákno má celkom potešilo ,lebo som zistil že nie som lenivý povalač ,ale je to prirodzený proces ktorý príde s vekom 😁 Mám daco po 50 a obrovské plány ,len realizácia dajako kriva. Nie je to síce zvaranie ( ale aj to má tam čaka) ale dal som sa do rekonštrukcie domu , doteraz celý život  bolo kopu prekážok ,teraz už mi konečne nič nebráni a čakal som obrovský progres a ten neprišiel ,proste sa mi už nechce a hľadám si sám pre seba výhovorky prečo ani nezačnem ,lebo vidím všade problémy.Pritom ešte po ceste z práce som žeravy a rozmýšľam čo všetko porobim ,nakoniec sa najem a natiahnem k tv. V lepšom prípade idem radšej niečo porobiť kamarátom keď ma požiadajú  a mne doma robota stojí. A pritom sa mi nie raz stalo, že robota do ktorej sa mi nechcelo kôli očakávaným problémom ,bola nakoniec brnkačka a vlastne má aj bavila ,lebo sa mi darilo a človek má ten dobrý pocit ,keď vidí za sebou kus roboty.Tak dúfam že sa prekonam a tých dobrých pocitov ešte zopár zažijem.

Editoval chozze69 (19-04-2022 09:50:15)

Jojo, my staroušci to nemáme jednoduché. Naštěstí u nás se to může svést na stáří. U mladejch je to lenost