SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

HonzaJaro: Záleží jakého plynu. Teď mám větší láhev 20L, ale co jsem měl předělané hasičáky, tak při stylu semtam něco zaprskat vám vydrží i půl roku, samozřejmě při dobré těsnosti jak láhve tak celé soustavy a slušném nastavení RV. To je čisté CO2. Směs C18, tedy 82% Argon a 18% CO2 vydrží mnohem méně, odhadem měsíc? při stejném stylu svařování. Taky bývá směs dražší na plnění a u nových mašin už není podle mě ani takový rozdíl ve vzhledu sváru.

Autogen  taky vzhledem k  tomu,  že ohřívá  velkou  plochu,  zokují  ji  a možná  taky trochu trochu  korozně načne zplodinami  z  hoření  plynu, tak  spoje dělané  autogenem  velmi  rychle reznou. Viděl jsem kdysi  klasické automobilové kabiny, lisované  díly bodované  k  sobě a na konci  těch  bodů v rozích  byly ty díly z  karosářských  plechů  0,8 a 0,5 dorovnávány kladivy a dovařovány autogenem a pak  na forézu. Po pár letech  v mořském  prostředí byly ty rohy kabiny dodělávané  autogenem jakoby uříznuté,  jak totálně  urezly.  Ostatní  plochy byly úplně bez  rzi,  maximálně jen  trochu  vybledlá  barva.
Kdysi  za socíku  to  šlo  částečně chránit velmi  dobrými  antikorozními  barvami s olovnatými  pigmenty,  hlavně suboxidem  olova Pb2O,  ale ty se úž dávno  nesmí  používat.  A chránit to  dnešními  antikorozními  barvami,  řekl  bych,  že to  nebude stačit.

https://www.svarforum.cz/forum/viewtopic.php?id=13348

Jestli si  takové  práce s autogenem  dobře pamatuji,  nahřívá  se skoro  vždy nesvítivým  plamenem, a do  toho  se dává  tolik  kyslíku, že nějaký  volný  uhlík,  který  by šel  do  oceli,  tam  není.  To  není  lepení  asfaltové  fólie PB hořákem. Jinak  ty děje jsou  přirozeně složité, zahřátím  a nedefinovaným  ochlazením  dojde k  překrystalizaci všech těch  složek  v té  oceli  a místně tak  dojde i  k  určitým chemickým změnám  ve složení  oceli,  které  mohou  založit na elektrochemickou korozi . Kromě toho  se na povrchu  vytvoří  vrstva oxidů, ve které  mohou  být zabudovány ty zplodiny koroze z  plamene,  třeba oxidy dusíku.

Editoval Radim (20-04-2023 09:21:41)

Jirka83: Ja som kúpil práve že ten tebe nedoporučovaný Genimig 240DP a som s ním zatial spokojný. Kúpil som ho hlavne na základe recenzie na FOR WORK AND FUN a , že to mám kúsok do kameného obchodu.Kupovať nejakú mašinu bez kameného obchodu to nie je moje kafe. Doteraz som bastlil vačšinou vonku iba s elektródou na KITIN 170,teraz som sa posunul viac do dielne a vadí mi tam smrad z elektród. Na moje sem-tam bastlenie mi toto zatial bohato stačí. Elektródu 2,5 aj 3,15 to varí dobre aj EB aj ER. MIG som zatial vyvaril cca pol cievky ale zatial v pohode. Je to o nastavení. TIG som neskúšal- nemám ani horák a TIG chce asi veľa praxe. Začal som robiť zábradlie na terasu a na to mi táto mašinka  bohato stačí.
Osobne by som nechcel nijakú "údajne kvalitnú" trojkombináciu. Niečo sa poserie na takejto trojkombinácii a odraztu nemáš čím zvárať. Ale ja som obyčajný "náturista" a neviem si predstaviť, kde by som napr. TIG VF  využil , aby sa mi mašina zaplatila.
Tož asi tak.

Chlapi, co tady porad resite? Jasne, ze svajc vnese uhlik do ocele, tomu nelze zabranit ani u spravne serizeneho plamene. Je tam i navyseni tvrdosti. Proto je treba dulezite u ocele rezane svajcem, kde je ten vnos uhliku vyznamny nauhlicenou vrstvu nejbliz plamene obrousit, pokud ma mit dil pro dalsi zpracovani homogenni vlastnosti.

varok napsal(a):

Ládes: No tím nahřátím. Psal jsem že si nejsem jistý a možná si to pletu. Ve svařečské škole jsem něco takového myslím viděl. Je to i u kalení.

Díky za návod....Takže si místo kupování superdrahých vysokouhlíkových nástrojových ocelí můžu tyto vyrábět tím že budu "bláto" ohřívat a péct třeba v troubě,při pečení bůčku nebo husy.....I u kalení je to kapku jinak,tam není cílem dostat do materiálu uhlík,ale dosáhnout transformace krystalové mřížky uhlíku(v případě uhlíkových ocelí) už v materiálu obsaženého....No člověk se pořád učí.Celkem pobavilo,potřeboval jsem dnes trochu úsměvu díky

Editoval Ládes (20-04-2023 18:04:20)

Dneska jsem byl u kluka co vaří nejméně 20 let a má v dílně hromadu strojů, pracuje s hliníkem, nerezem, železem, lakoluje práškové barvy, vyrábí neony, sobě si vyrobil stoly,. přípravky..., říkám, co bys mi poradil na takové to domácí žvýkání - Cočko nebo Tiga?
Odpověď: cočko pokud neumíš vařit

Vím, co je HF, kittina v práci mám s HF a kolikrát jsem asistoval kolegovi pro vaření nerezu.

...sam jsem asi pred 5ti lety jako absolutni neznalec spachal tri branky "ceockem" a vzdycky, kdyz kolem jdu, tak se divim, ze to jeste drzi ...

To se mi stalo s trubičkovou metodou z Lidlu. Poblil jsem krásně podložku a na stojan se nechytli nic. Dělal jsem malé pohyby. Pak jsem teda už vařil tak že stojan na rámu babetty drží a funguje. Což je úspěch protože se vařilo vařené někým před lety. Pak na to vlitnul brácha s parkside a já to druhej den testnul a po 4x šlápnutí do pedálů stojan i s trubičkou z rámu se odporoučel. Parkside trubičkák mi ale zůstal doma tak jsem to poblil, obrousil a stojan funguje. Naštěstí mám připraven druhý rám protože tenhle je řádně dojebanej:-)

To jo, ale u niceh se neudela studeny svar tak snadno jako u MIGu. U elektrody je to hodne nepravdepodobne.

"Rozebíratelné"  spoje jsem  dělal kdysi  s MMA úplně běžně. Jsem tehdy koupil  a dovezl  domů  trafo,  nic jsem  o  tom  neznal,  jen  co  jsem  viděl kdysi  když  k  nám  někdo  něco  v rámci  nějaké  fušky přišel  svařit. Vzal  jsem  elektrodu,  co  byla z domácích zásob ještě ze socíku,  ani  jsem nevěděl,  že to  je rutilka,  na trafu nastavil  jakýsi  proud a "prskal" jsem. Pohromadě to  drželo,  ale když  jsem  do  toho  klepnul  kladivem,  tak  se to  rozdělilo .
Pak jsem  si za nějakou  dobu  koupil  o  obloukovém  svařování  knihu,  určenou  asi  pro  učně a o  hodně později  začal  číst tohle fórum.

Editoval Radim (22-04-2023 11:31:38)