SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Určite by som si k tomu zohnal špecialne matice, také ktoré majú výstupky aby sa zmenšila styčná plocha pre odporové zváranie

jde o vaření matic pro zajišťovací šrouby které se šroubují skrz díru na kterou se matice vaří kde je namáhání na tah od plechu tím dochází k trhání sváru nikoli na střih zatím jsme všechno navařovali s co2 MAG ale chtěl bych to nějak zjednodušit a zrychlit svar může být vidět i mírně deformovat plech zalisovávací matice by asi šli ale chtěl bych stejně kupovat bodovku tak sem to chtěl spojit děkuji

Když čtu způsob namáhání spoje na tah matice od plechu tak bych nejraději konstruktéra takového paskvilu lynčoval. To se totiž bez pojistného sváru neobejde. Přivařovací matice M12 se čtyřmi hroty bude potřebovat cca 10kA a až 4 periody času při tvrdém svařování. Takže Zdenálem doporučovaná TECNA docela dobře vyhoví.
Doporučuji kontaktovat více prodejců, rozdíly jsou u stejného stroje i 10 000 Kč a to ještě je potřeba si vyjednat pořádný servis. Důležité je si předem spočítat, jestli se taková investice vyplatí, jestli nebude levnější nějaká kooperace. Pořizovací částka s chlazením a slušnější sadou různých potřebných typů elektrod se rychle vyšplhá ke 100 000 Kč a když se připočítají provozní náklady na elektřinu a tlakový vzduch, náklady na obsluhu a na kontrolu po svařování a samozřejmě i náklady na technologickou přípravu (technologické postupy, WPQR, WPS, bodovací přípravky a jejich skladování) tak rychle zjistíte, že se vám "normovaný" čas na jeden bod vyšplhá nákladově přes 1min./bod při odpisu 5 let. A to bude muset bodovka skutečně makat, aby se uživila.

Zdenále nesouhlasím. Mám totiž velice čerstvou zkušenost z minulého roku, kdy zahraniční zákazník (ze severní Evropy) požadoval doložení, že při výrobě bylo postupováno podle norem:
ČSN EN ISO 14373 - Odporové svařování - Postup pro bodové svařování nepovlakovaných a povlakovaných nízkouhlíkových ocelí
ČSN EN ISO 16432 - Odporové svařování - Postup pro výstupkové svařování nepovlakovaných a povlakovaných nízkouhlíkových ocelí
A požadoval doložení svařovacích parametrů a protokolů o provedených destrukčních zkouškách podle EN 473, resp ČSN EN ISO 9712. A protože jsem jim doložil i zaškolení obou pracovníků podle pro ně neznámé normy ČSN 050705 na metodu 21 byla spokojenost na obou stranách a letos se bude obdobná zakázka opakovat.
Takže evidentní podceňování dokumentace je poněkud mimo. Dalším omylem je, že bohatě stačí neškolená obsluha. Kdo tedy potom zodpovídá za správné umístění a kvalitní provedení bodů, když stroj obsluhuje "ženská z domásnosti"? Kde je nějaká zpětná sledovatelnost? Prostě certifikovaná výroba bude mít asi odlišné postupy než garážovka, kde se na svařovací předpisy kašle. Což je svým způsobem naše národní vlastnost.

ZDENÁL napsal(a):

Bodovky mají jednu obrovskou výhodu , a to tu, že nepotřebují kvalifikovanou obsluhu. Zejména při sériové výrobě stačí jeden šikovný seřizovač, který má na starost i několik strojů a obsluhu při vlastním bodování mohou zajistit třeba ženy z domácnosti, které o svařování neví zhola nic.Potom je cena takto provedených svařenců pouhým zlomkem ceny kdyby se výrobek svařoval jinou alternativní metodou. Problém ovšem je najít ve firmě takového člověka který dokáže moderní řídící jednotku současných bodovek nastavit. Zkušenosti z firem jsou poněkud katastrofické a zaškolit někoho tak aby se v bodování alespon trochu orientoval je nadlický  výkon. Technologické postupy, WPQR,  WPS, a podobné dokumenty jsou obvykle v praxi naprosto nepoužitelné a jejich striktní dodržování nikam nevede, zejména ne k výrobě kvalitního bodového svaru.

Nemají náhodou současné moderní řídící jednotky taky průběžný záznam parametrů při svařování? Že by potom sice byla nekvalifikovaná obsluha, ale zpětně ze záznamu by bylo možné doložit svařovací parametry až doslova každého bodu na konkrétním dílu?

Radim má pravdu. na moderní řídící jednotku lze napojit počítač a vést záznamy o každém jednotlivém bodu. Cena takového zařízení je hodně přes 100 00 Kč a ve firmách jen obtížně najdete někoho, kdo se vyzná v odporovém svařování a zároven umí obsluhovat počítač i řídící jednotku bodovacího stroje. Nedá se to jednoduše naučit ve svářecích školách,je potřeba úzké spolupráce s výrobcem daného zařízení.

ZDENÁL napsal(a):

Radim má pravdu. na moderní řídící jednotku lze napojit počítač a vést záznamy o každém jednotlivém bodu. Cena takového zařízení je hodně přes 100 00 Kč a ve firmách jen obtížně najdete někoho, kdo se vyzná v odporovém svařování a zároven umí obsluhovat počítač i řídící jednotku bodovacího stroje. Nedá se to jednoduše naučit ve svářecích školách,je potřeba úzké spolupráce s výrobcem daného zařízení.

Hm, k ceně záznamového zařízení se vyjádřit nemůžu, ale jeho obsluha by neměla potřebovat v podstatě žádnou zvláštní kvalifikaci. Záznam se prostě zapne a jednou za příslušný čas se data stáhnou z datalogeru a vyhodnotí třeba v běžném excelu nebo jinak v nějakém běžném programu a zarchivují. To může dělat obyčejný "kancelářník" bez jakékoliv zvláštní kvalifikace, jen s jednoduchým zaškolením. U toho jsem byl už před 15 lety, kdy jsme zaváděli záznam průběhu teplot v některých suškách v lakovně. Dvou nebo čtyřkanálové záznamové zařízení teploty a vlhkosti tehdy stálo , jestli si dobře pamatuji, nějak kolem 15 tisíc a jeho kapacita byla už tehdy víc než týden nepřetržitého měření.

Tak to by mně trošku zajímalo, co to bylo za prodejce. Řídící jednotka TE 90 kterou bývají tyhle Tecny zpravidla osazeny patří k celkem zdařilým středně složitým ovládáním a její plné pochopení umožní bodovat velice kvalitně téměř vše. Bohužel musím konstatovat, že velmi malé procento uživatelů ji dokáže správně nastavit. Pokud se vám to povedlo, tak vám gratuluji. Možnost zápisu a kontroly svařovacího procesu umožnuje u Tecny řídící jednotka TE 450 a nárust ceny je opravdu značný a na tak slabou bodovku se nevyplatí.

jirkati napsal(a):

A protože jsem jim doložil i zaškolení obou pracovníků podle pro ně neznámé normy ČSN 050705 na metodu 21.....

Ani se nedivím, že jim ČSN 05 0705 nic neříká. Mohlo by jím ale něco říci toto - certifikát seřizovače pro odporové svařování dle ČSN EN 1418.

Určitě souhlasím, že zaškolit pracovníky na nepřetržitě pracující lince může být problém, ale část výrobců, jak říkáte v automobilovém průmyslu, má právě k dispozici takovou "školící" linku, aby zaškolení neprobíhalo v provozu a nebrzdilo výrobu.

Ale o to mně ani tak nešlo, norma ČSN 05 0705, stejně jak ČSN EN 1418, počítá se zaškolením na konkrétním stroji nebo zařízení, takže si nepomůžete. Měl jsem hlavně za to, že tím, že se jedná o euro normu, někteří zákazníci na to slyší.

Editoval marys (12-02-2014 08:22:46)

Zřejmě se vám matice dotýká spodní elektrody. Čas raději krátký a výkon veliký.