SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Svařuješ pod CO2 a je dost plynu? Svářečka to zvládá i bez CO2, ale pak je to se struskou a jakoby krátery.

Svaruji pod Plynem CO2. Ale stejne to prska dost bych rekl. Kdyz svaruju tak ten drat tece stejne jako kdyz bych svaroval rutilovou elektrodou. Vystydne to a je to krasne hladky. Zadna kresba. Oklepu to a pod tim se objevi normalni housenka. Zkousel jsem svarovat na ciste pasovine z Ferrony. Plyn slyset je.

Pod čistým CO2 sa vytvára taká sklovitá hmota na povrchu zvaru.
Je to normálny jav.
Robí sa to najmä v tedy , keď toho plynu pridáš veľa.
Zvára sa ochrannej atmosfére aktívneho plynu a preto tam vznikajú nejaké tie metalurgické procesy (dúfam že som to pomenoval správne ).
Ale nikdy jej nieje až toľko , žeby to vyzeralo ako po obalenej elektróde .
Je to len taká tenká vrstva , ktorá pri chladnutí zvaru odpraskáva .
Raz mi to strelilo do oka ,keď som sa kochal pohľadom na výsledný zvar.
Pozor na to !

Doplním několik podrobností, i když se o nich již před léty podrobně zde psalo.
Křemík v přídavném materiálu má hlavní úlohu - vnutit ocelovému drátu tvarovou paměť. Dokonce k tomu existuje výrobní norma která říká, že odvineme-li z cívky (ze sudu) určitou délku drátu, smí se po volném rozhození na rovné ploše odchylovat od přímky o určitou maximální míru, tedy nesmí to být jakési volné kruhy.
Křemík s mědí (v potahu drátu) se má během svařovacího procesu ze svarové lázně vypařit ve formě nejedovatých aerosolů. A zde je problém se "sklíčky". Pokud svářeč nepostupuje naprosto stejnou rychlostí se stále stejnou vzdáleností průvlaku od základního materiálu, ale různě cloumá hořákem, zůstávají na sváru různě teplá místa, kde se roztavený křemík slije a vytvoří skleněné šupiny.
Množství ochranného plynu na tvorbu sklíček nemá vliv. Vysoké množství dodávaného plynu má jiný důsledek - povrchové póry. Málokdo si uvědomuje, že na povrchu jakéhokoliv proudícího media je vždy podtlak (viz křídla letadel), tedy i u ochranného plynu při svařování. Tento podtlak - zvláště na hraně hubice - je tak velký, že způsobí i turbulence a "nasaje" vzduch, kterého se naopak chceme zbavit. Stačí si vzpomenout na pokus ze 7. třídy, kdy jsme foukali mezi dva listy papíru a ony se místo roztahování naopak přiblížily až nadoraz.