SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Vzpomínka na malá tranzistorová radia, napájená 3 nebo 6V a mající papírově mizivý výkon, ale rámusu nadělala dost.

Jednalo se o přístroje s transformátorovými koncovými stupni a zpravidla třemi germaniovými tranzistory v koncovém stupni. Zapojení koncového stupně bylo díky budícímu a výstupnímu transformátoru jen s několika dalšími součástkami a třemi tranzistory. Na vstupu byl 105NU70 a výstupní transformátor byl buzen dvěma GC500. Další součástky byly zhruba tři odpory a jeden kondenzátor. Výkon byl okolo 100mW.

Bylo to v roce 1976, když jsme na MS v ledním hokeji měli před posledním zápasem (tehdá byl úplně jiný systém hry a ve vrcholové skupině bylo pouze šest týmů) šanci získat kteroukoliv medaili. Nakonec nám v zápase Švédsko-SSSR švédové vyhráli zlato, tím že SSSR porazili. Zápas se konal po obědě v neděli a všichni tehdá čekali, jak to dopadne. V jedné neelektrifikované chatové osadě tehdá všichni poslouchali na přijímačích Doris, Dolly a podobných stanici Praha a v osadě to vypadalo, jak když někdo ten zápas pustil do obecního rozhlasu. Tolik rámusu nadělalo asi 40 současně běžících rádií, všichni tehdá něco dělali venku na zahrádce a u každé chaty jedno hrálo. Jediný nedostatek byl, že tehdá nebyl dostatek tužkových baterií pro Doris a ani těch 3V Duplex, které se používaly 2 ks v Dolly nebylo dost. Kdo míval rádio na 9V patentkovou baterii (6F22), ten míval dost často smůlu, ty nebývaly v některých chvílích vůbec.

No vraťme se k IO v koncových stupních. MA0403 byl nepovedený, to jsme si už řekli a dokonce se na tom shodli. MBA/TBA 810, který je dnes typově starý asi 45 let byl na svoji dobu velice dobrý a byl nejen u nás, ale v celé Evropě základem koncových stupňů mnoha přístrojů, radií, TV, magnetofonů a gramofonů. Dodnes je to stále dobře fungující zapojení, jednoduché, nenáročné všemi směry a spolehlivé. Když se podívám na další známé obvody, tak MDA2010 a 2020 byly elektricky poměrně povedené, zásadní chyba bylo použité pouzdro u kterého byl problém zajistit odvod tepla. Pokud se DPS udělala na laminátu - kuprextit - tak se chlazení při pečlivé a přesné práci dalo zajistit. Pokud byla deska z kuprexkartu (bakelitpapír), tak obvykle nevydržela dlouhodobě síly šroubků stahující systém deska - podložka - IO - chladič, došlo k uvolnění kontaktu a IO se přehříval tak dlouho, až odešel. Typ MDA/TDA2005 mající pouzdro s křidélkem montované na stojato už tento problém neměl.

Když vezmu celou plejádu nových IO pro koncové stupně řady TDA, tak musím říci, že jsou typy dobré, střední a špatné, obyčejné a luxusní a napsat, že TDA7XXX je dobré, ba výborné, je nesmysl. Některé typy se právě díky hodně ochuzenému zapojení mohou rozkmitávat a tím, že konstrukce je podřízena napájení 12V v autoradiu a produkci velkého výkonu, tak jsou použita můstková zapojení, která mají také své nevýhody, například vyšší šum. Tyto obvody mívají dost velký odběr naprázdno, v autě to nevadí, zdroj je dostačný a dobíjí se za jízdy, pro napájení ze suchých článků ovšem nepoužitelné. Autoradia tohoto typu ale mají problém s velkou produkcí tepla, což vede k degradaci elektrolytických kondenzátorů a snížení spolehlivosti celého přístroje.

Shrnu-li tato fakta, tak je nutné uznat, že Spectristova myšlenka použití MBA810 v bateriových přístrojích i dnes není špatná. Výkon 4 až 5W může být nejen dostatečný. Dnes je bohužel doba, kdy si mnozí myslí, že pokud si pustí autoradio, že jejich produkci musí poslouchat i celá vesnice, kterou právě projíždějí. Dělal jsem před mnoha léty zvukaře v jednom poloamatérském loutkové divadle a běžně stačilo k ozvučení sálu se zhruba 100 až 120 diváky (obvykle asi tak polovina dětí a polovina rodičů nebo dědečků a babiček) kolem 15W výkonu, všichni slyšeli, byť děti občas švitořily pod dojmem událostí na jevišti. Dnešní obrovské výkony zesilovačů a autoradií jsou zbytečné a většinou také reklamní podvod. Co říci na radiomagnetofon, který má zepředu přilepený štítek 2x200W, ovšem napájení je ze šesti monočlánků R20 nebo ze síťového zdroje 230V 12W. Slušné perpetum mobile! Stejně tak autoradio, které údajně má výkon 4x64W. Pokud by tomu tak bylo, tak by u mnoha vozů nestačil alternátor dobíjet akumulátor.

Editoval VašekP (29-09-2021 09:13:35)

Totiž problém je ale v tom, že impedance repro 8ohm a napětí zdroje 12V neumožní vytvořit výkonovou špičku deklarovaného hudebního výkonu. A ten kabílek k reproduktoru! Je to jak u svářečky co má mít 200A je přidán kabílek s kostřící svorkou jako u nabíječky. Vidím to tak, že se jedná opravdu o "marketing", jak se dnes nazývá manipulace se zákazníkem.

Buď rád že jen záda. Mě celé tělo. A ještě k tomu mě "zhavarovalo" pravé koleno.

Radim:  neodbočuj, téma už je jinde

U tých tranzistorákov z diskutovaného obdobia sa vyskytoval jeden nešvár, spôsobený lajdáckosťou výrobcu. Pomenoval ho v rozsiahlom texte Radim : "když se seřídil  klidový  proud koncového  zesilovače". Tie tranzistoráky s komplementarnými tranzistormi v koncovom stupni mali kľúdový prúd nastavený na veľmi vysoké hodnoty a to aj tie, ktoré obsahovali trimer na nastavenie. Žralo to veľmi baterky.

Hudební výkon není úplnej podvod. Hudební výkon má smysl třeba u zesilovače pro baskytaru, tam jsou to špičky a něco ten údaj říká.  Hudební výkon je výkon zesilovače, který je napájený externím tvrdým zdrojem o hodnotě udávané internímu napájecímu zdroji. Takže sinusovej výkon a hudební výkon se nelišíí obvykle řádově, jak uvádí senior.  U dobře udělanýho zdroje je to až 100%. (Dobře udělanej zdroj není takovej, kterej vlivem ztrát ve vinutí trafa spadne pod 1,1 střídavého napětí na sekundáru).
Pro reprodukci kompletní hudby smysl nemá, tam se napájení koncového zesilovače někde ustálí a to je prakticky využitelnej výkon. On ani sinusovej výkon není moc praktickej, málokdy člověk poslouchá tak slitou hudbu, aby byl konec buzený konstantně.

Hudební výkon -n emůžu napsat, že se definuje, protože to není oficiální definice, ale úzus je tak, jak jsem napsal.
A výpočet není o hertzích,  ale o ss napětí. Které je jednou 1,1x Uf a podruhé 1,4x Uf.

No,  moje Dolly 3  mělo koncový  zesilovač  s trafem a  trimr na nastavování klidového proudu koncovými  tranzistory. Podle schématu,  které pokud jsem  mohl  posoudit,  odpovídalo  skutečnosti. Jako  koncové  tranzistory byly, pokud si  to  dobře pamatuji GC500 nebo GC508,  germaniové  trandy s maximálním  proudem  0,3 A. Rozsahy dlouhé,  střední  a VKV. Původní  nastavení,  na trimru  zakápnuto  barvou,  bylo  dost  přesně nastaveno  na napájení  6V nebo  o  něco  menší a zesilovač  přestával  hrát při  napájení 3 - 4 volty.
Co  se týká  hudebního  výkonu,  je to  podvod a není podvod. Pokud se objeví  občasné  špičky,  jako  například v kvalitním  záznamu  zvuku  a reproduktor je většího  výkonu  než  zesilovač, tak  ty špičky může reproduktor podat  ve větším  výkonu  než  je zesilovač schopen  dodat. Zesilovač  totiž  tím  impulzem  rozhýbe membránu  reproduktoru,  takže v okamžiku,  kdy už  zesilovač  limituje, membrána reproduktoru  se pohybuje a jede pořád dál,  z energie,  kterou  dodal zesilovač  před limitací. Přirozeně záleží  na více věcech.  Jak  má  zesilovač  tvrdý  zdroj,  jak  je tvrdý  vlastní  zesilovač, jak  fungují  ochranné  obvody zesilovače proti  přepětí, jakou  má  zesilovač  rychlost  přeběhu, pokud vůbec jsou,  jaké  jsou  charakteristiky reproduktoru,  protože nad limitací  zesilovače už  reproduktor většinou kmitá  volně. Teoreticky by to  až  2 - 3 x většího  výkonu  než  je limit zesilovače dosáhnout mohlo.

2816 mně zní  povědomě. Nešlo  by zjistit,  pro  zajímavost,  kolik se těhdy těch  rádií  celkově vyrobilo?
OC170 nebo  snad i  169 měly mezní  kmitočet mám pocit 60 Mhz.  Tuším  ve zapojení  SE,  ale v FM části  byly zapojeny se společnou  bází SB a tam  potom  má  být mezní  kmitočet vyšší,  snad až  1,5x. Doma ,  cca 30 km  od Ostravy,  mně FM hrálo  velmi  mizerně,  ale když  jsem  párkrát to  radio dovezl  do  Pardubic,  tak  najednou  FM bylo  perfektní,  několik stanic  velmi  hlasitě v dobré  FM kvalitě. Asi  to  bylo  tím , že vysílače FM byly přímo  ve městě. Ale doma s těmi  několika radii,  co  jsem  měl  možnost  zkoušet,  bylo tehdy FM mizerné  vždy.

Frank napsal(a):

Měl jsem kdysi v ČSSR tento přijímač Tesla T632A

To byl velice povedený stolní stereo přijímač, který vznikl tak trochu náhodou v závodě TESLA Pardubice. Také stál v té době  příšernou sumu 4500.- Kčs.

to Radim:  Transistory OC 169 a OC 170 se od sebe moc nelišily, katalogové Ft 50MHz nebylo zrovna nic moc. Později se dodával ještě typ OC170vkv. Transistory byly vyráběny podle typů Valvo OC 169, OC 170 a OC 171. Později se v obdobných zapojeních používaly GF 505 nebo dovozové GT 322 nebo GT 328 (SSSR), které byly také doporučené jako náhrada.

Kolik se vyrobilo Dolly a jejich mutací asi nevěděl ani sám výrobce.

Pro ilustraci jen dodám, že jsme s jedním mým kamarádem, sběratelem telefonních přístrojů řešili, kdy se v TESLe Stropkov vyráběl který typ telefonu (na státní linku), aby mohl uvést alespoň nějaké základní údaje u jednotlivých přístrojů v knize, kterou připravil a vydal. Sám výrobce neví co kdy vyráběl a u některých typů ani nevěděl, že to vyráběl!

pafik1605 napsal(a):

Jo, to byla špica tohle rádio. Vzniklo v rámci tý bolševický akce "jedno procento výroby do maloobchodu" či jak se to jmenovalo. Skoro kkaždej průmyslovej podnik něco pro maloobchod vyráběl.
Mělo unikátní koaxiální anténní konektor, tedy unikátní pro spotřebku. Pardubice ho dávali do radiostanic. Ještě ho mám v šuplíku 

Jo, vzpomínám. Já to tehdy koupil hned jak to začali nabízet, někdy v r.1971. FM na obou normách vynikající, stereo při slabém signálu šlo vypnout, ale Ostereich 3 a Bayern 3 chodila i ve stereo velmi dobře. A samozřejmě mnoho dalších. Slabý byl koncový zesilovač, ale já měl tehdy postavený stereo zesík vlastní výroby 2X100W a veliké třípásmové bedny a to už bylo uspokojivé. Jasně, ocenil jsem ten koaxial vstup. Měl jsem vyrobenou anténu pro CCIR pásmo(délka asi 4m) a rotátor (ovládaný selsyny) přímo od přijímače, kde jsem předělal celou jeho skříňku. Celý jsem to nacpal do věže i magnetofonem, na vrchu ještě byl gramo-shasi...viz foto, bohužel bez vrchní části, včetně mého potomka :

Správná verze poslední věty je ...musely nějak hrát. Bohužel TESLe Bratislava se občas nedařilo, když se šlo koupit radio a člověk měl známého v elektru, tak se pustily tři kusy (když je náhodou měli) a každé hrálo jinak, občas stejnou stanici i v jiném místě na stupnici a pod.! Pak se koupilo to, které bylo nejméně nepovedené na pásmu, které člověk považoval za důležité. Já jsem vždy potřeboval radio, které bylo citlivé na SV a mělo pokud možno rozdělené pásmo KV, takže byť jsem sov. výrobky moc nemusel, tak mi dlouhá léta stávala na stole Spidola, protože srovnatelný ekvivalent od TESLy neexistoval. To byl nejlepší vtip totalitní éry, že "zakázaná" radia (pro mladší - Hlas Ameriky, Svobodná Evropa, Londýn) se nejlépe poslouchala na sov. přístrojích. Byla potřeba citlivost a možnost odladit úmyslně dodané rušení v těsné blízkosti žádaného kmitočtu, to kolikrát neuměla ani radia japonské výroby.

Editoval VašekP (29-09-2021 15:30:13)

Souhlas. Sovětské přijímače měly mezifrekvenční selektivitu realizovanou tzv. filtrem se soustředěné selektivity (mnoho rezonančních obvodů za sebou). Propustná křivka takového filtru se podobá chtěnému obdelníku - přenáší i okrajové části zabrané šířky pásma (9kHz pro AM) bez zeslabení (díky čemuž je zvuk v rámci možností plný výšek), mimo tyto kmitočty útlum prudce padá (nemíchají se do reprodukce sousední stanice a atmosférický/průmyslový šum).

Rádia z Blavy měly dlouhá léta mezistupňové mf transformátory, které vytvářely selektivitu, ovšem propustná křivka se podobala tvarem zvonu z málo strmými boky, což mělo negativní vliv na jakost reprodukce.

Japonské přijímače měly hezký design, no ale obvodově často nic moc (jako ty rádia z Blavy).

Jednou jsem měl v ruce přijímač TESLA IN70 (Tesla Kolín) a zvuk nádherný - uvnitř byl použit magnetostrikční filtr soustředěné selektivity.

Jo Franku, já mám zase Lambdičku V :-)