SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Já jo, má to průměr 250 a délku 700. Váha něco přes 25kg.
Takhle to vypadalo (první nové bez galvanického cínu, ty jsem pořídil později)
http://imgway.cz/s/4Rmn
Kdyby to bylo nové, asi by to šlo, ale 7 let to bylo v bojleru, to musí dělat někdo, kdo ví jak to vyčistit.

Toť otázka.

Korozní  zplodiny mědi,  pokud se do  nich z vody nezabudoval oxid křemíku SiO2,  ale jsou  to  jenom  klasické oxidy,  uhličitany nebo možná  sirníky by měly jít z  mědi  sundat třeba organickými  kyselinami,  Ty jsou  dost  slabé,  aby se s nimi  dalo  pracovat třeba někde na dvorku  na nějaké  provizorní  koze ze dřeva atd a třeba to  částečně mechanicky čistit relativně běžnými kartáči. A současně při  důkladném  oplachu  nekorodují  dále a očistí  ty korozní  zplodiny a kovovou měď už  dále nenapadají.  Na tak  velký  kus by asi bylo  nejlepší  koupit kanystr technické  kyseliny. Nejsilnější  z  organických  kyselin  je mravenčí,  ta je ale hodně těkavá a silně smradlavá  až  dráždivá a hořlavá,  druhá  v řadě je potom  octová kyselina. Řekl  bych,  že když  kousek  půjde očistit obyčejným  octem, celým  kanystrem půjde očistit celá topná vložka.  Stejně by měly jít sundat  korozní  zplodiny cínu.  Kovový  cín  by potom  měl  jít sundat roztokem  hydroxidu,  třeba sodného  nebo  draselného.
Na vlastní  cínování  by se nejspíš muselo udělat  něco  jako  pec,  třeba ze šamotových  cihel,  vytápěná plynem  nebo  možná  indukčně. Bez  pece by na tak  velký  a těžký  kus mědi musel být velmi  velký  hořák,  odhadem s výkonem  aspoň 5 kilowatt nebo  podobné  indukční  topidlo.

colombo napsal(a):

.... očistil v HCL + peroxid vodíku .....

S touhle směsí opatrně, je to velice účinné leptadlo na měd a negarantuje, že očistí případné znečištění. Navíc bych se bál, že to pak od žíraviny dostatečně neočistíte a ono to udělá pod cínem neplechu.
Směs se používá pro leptání tištěných spojů, ale neodleptaná měd se ze směsí nedostane do kontaktu a pokud ano, tak se přebrousí nebo přeleští rounem.

COLOMBO Sic přesně nevím na co máš tu spirálu. Tuším výměník do bojleru, nebo tak něco.
Ale to co se lidově nazývá cínem je vlastně slitina obsahující cca 40% olova. A dále existuje spousta druhů cínů i v potravinářské kvalitě. Jelikož se zabývám průmyslovým pájením v té nejjemnější oblasti mohu ti za poštovné nabídnout kartuši bezolovnaté pájecí pasty SAC305 s prošlým datem spotřeby na případné experimenty. Očistíš, natřeš pastou, zahřeješ horkovzuškou či nad plamenem.... Bod přetavení 218°C
Ať už ti to žerou bludné proudy či galvanický článek, ono je to cca stejné (odborníci prominou), tak vždy ten více ušlechtilý kov, rozežírá ten méně ušlechtilý kov. Tak si to propátrej z čeho je nádoba a co vše máš za potrubí.

Jak tady Charon napsal,  peroxid vodíku  je v chlorovodíkové  proto, protože jinak  chlorovodíková  nerozpouští  kovovou  měď,  rozpouští  jenom  zplodiny koroze. Když  už  by se měl peroxid použít,  tak maximálně na krátké  dočištění po očištění  mědi  jenom  kyselinou,  když  se nečistoty na mědi,  které  nejdou    rozpustit jenom  kyselinou,  podleptají  do kovu,  nebo,  pokud jsou  organické,  mohou  peroxidem  oxidovat  a tak  se uvolní  mechanicky.
S peroxidem jinak pozor, ionty kovu  katalyticky peroxid velmi  intenzívně rozkládají. Pokud ionty mědi  z  rozpuštěného  kovu překonají  stabilizátory,  které  v tom  peroxidu  jsou  a za vyšší  teploty,  může nějaký  větší  objem chlorovodíkové  s peroxidem vlivem rozkladu  peroxidu  velmi  prudce začít vypěňovat  a stříkat.

Jinak  ale bych  taky v první  řadě řešil  pospojování - propojení pláště bojleru  a topné  vložky a uvnitř bojleru  ochranu anodovou  tyčí.  Potom  by ještě zůstala koroze bludným  proudem  na rozhraní plastového  a měděného  potrubí,  to  by se muselo  řešit asi  na straně solárních  kolektorů.

K problému 2 poznámky.
1. Výňatek z materiálu "Hungarian copper promotion centre" z kapitoly projektování. Voda proudící v měděné trubce má mít pH 6,5-9 a její obsah CO2 pod hodnotou 44mg/l.... Dále: "Pitná vody vždy obsahuje rozpuštěný kyslík, proto se v nových vodovodních sítích - dokud se nevytvoří ochranná vrstva oxidu- vždy vyskytují ionty mědi. které po staku s ocelívyvolají elektrochamickou korozi a ocel brzy zničí. Abychom tomu zabránili, je nutné dodržet t.zv. "pravidlo toku. To nám říká, že ve směru toku vody nesmí následovat díly z oceli."
Pak následujie další popis jak se mají tyto věci provádět. Vždy ale se jedná o ochranu ocelových částí (logicky).
V tomto případě se nejspíš jedná o úbytek mědi, vlivem rozpuštěného kyslíku ( obdoba kyslíkové koroze ocelových potrubí). Proto se domnívám, že ochrana pocínováním by měla být účinná. když je dobře provedena.
2. Vzpomínám si na cikány( tehdy ještě originál, žádní romové), jak prováděli cínování prádelních kotlů. čistili kyselinou chlorovodíkovou. Vlastní proces cínování probíhal tak, zahřívali a mokrým hadrem cín roztahovali a stírali přebytečný cín.  Podobně jako když se čistí hrot páječky. Věřím, že v lázni pro žárové cínování bude nějaká přísada pro snížení povrchového napětí. Jinak žárové cínování se provádělo ve Skuhrově, kde vyráběli litinové kuchyňské strojky Porkert. Ale dnes už tam není nic.

Prostě má v tom primáru chemický bordel . Nevím , co mu to dá za mrazu , ale destilka by neměla , zvláště jako izolant šanci . Hlavně pH nižší 7mi .

V žádném nerezovém boileru není žádná taková přídavná izolace .

Tiez som montoval a aj demontoval stare akumulacne nadoby z zeleza a aj z nerezu a vo vnutri mali jednu alebo viac medenych hadov-vymenikov na teplu uzitkovu vodu a solar a neboli namontovane cez ziadnu plastovu prirubu ci inak odizolovane od nadoby plasta . Ale napriamo nasrubovane cez mosadznu ,,prechodku,,