SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Frank jak je to u vás v USA se zkouškama.Jejich platnost atd. jestli by jste byl ochoten se více rozepsat.
Já si velmi vážím toho že jsem vždy všechny zkoušky dělal tak jak se mají.Jinak bych se na sebe nemohl podívat do zrcadla jak se říká a proto mě mrzí, že se to děje, říkáte tomu hospodské keci a přijde mi že se to moc neřeší,aby se o tom nemluvilo.O Evropské unii a její nabubřelé administrativě, razítko, razítko,audity,certifikáty,atd....nato ta unie zahyne.Bez razítka se za chvíli ani nevys...m.A kolik lidí se živí na těch razitkách .....a stejně to nepomáhá Dukovany, diesel wolksvagen atd.Tak zřídíme další razítka...

Haufra napsal(a):

Frank jak je to u vás v USA se zkouškama.Jejich platnost atd. jestli by jste byl ochoten se více rozepsat.
Já si velmi vážím toho že jsem vždy všechny zkoušky dělal tak jak se mají.Jinak bych se na sebe nemohl podívat do zrcadla jak se říká a proto mě mrzí, že se to děje, říkáte tomu hospodské keci a přijde mi že se to moc neřeší,aby se o tom nemluvilo.O Evropské unii a její nabubřelé administrativě, razítko, razítko,audity,certifikáty,atd....nato ta unie zahyne.Bez razítka se za chvíli ani nevys...m.A kolik lidí se živí na těch razitkách .....a stejně to nepomáhá Dukovany, diesel wolksvagen atd.Tak zřídíme další razítka...

Pane Haufra, tady je to naprosto rozdílné oproti bývalému Československu a i nynějším Evropským normám. Já už do toho nejsem tolik zasvěcen, jsem už 4 roky v důchodu a ono se během času mnoho změnilo a Amerika byla nucena více se přizpůsobit Evropě. Tady to bývalo značně rozdílné i stát od státu. Když jsem sem přišel, téměř před 30 roky, mnoho firem vůbec žádné certifikáty, jako svářečský průkaz nepožadovalo. Kdo to uměl a udělal tzv. pracovní zkoušku, toho vzali. Avšak společnosti vyrábějící tlakové nádoby, potrubí, zařízení jaderných elektráren, na zpracování ropy a chem. průmysl mají požadavky certifkace svářečů a zejména v poslední době vyžadují mj. PED. Zcela zváštní zkoušky jsou požadovány pro vládní zakázky NAVY, NASA ap. Platnost je velmi omezená časově (na 90 dnů) ale závisí to na tom, když tu práci trvale vykonává, tak následující přezkoušení a školení je po dvou letech. To už se platí jen test a zkouška, běžně to bývalo cca 300 dol.
Zkoušky se zde dělí podle metod, materiálů a poloh, podobně jako v Evropě. Neznám přesně EN normy, ale ty AWS, pokud vím, jsou méně přísnější a není kolem tolik administrativy. Jak zde v diskusi bylo zmíněno podvodné získání certifikátu o zkoušce, nikdy jsem se zde s tím nesetkal. Krátce jsem zde působil dokonce jako instruktor praktického svařování ve Svářečské škole a nevěřím, že tam šlo něco podvodem získat.

http://awi.edu/

Za mého působení tam kompletní kurz svařování všemi běžnými metodami vyšel cca 12,000 dolarů a trval kolem 900 hodin. Dnes, když jsem se podíval(nutno proklikat), tak jsem se zhrozil - je to 23,000! Strašný. Na druhou stranu kvalifikovaný svářeč si vydělá klidně i 35/hod, někde i víc....

Frank napsal(a):

Haufra napsal(a):

Frank jak je to u vás v USA se zkouškama.Jejich platnost atd. jestli by jste byl ochoten se více rozepsat.
Já si velmi vážím toho že jsem vždy všechny zkoušky dělal tak jak se mají.Jinak bych se na sebe nemohl podívat do zrcadla jak se říká a proto mě mrzí, že se to děje, říkáte tomu hospodské keci a přijde mi že se to moc neřeší,aby se o tom nemluvilo.O Evropské unii a její nabubřelé administrativě, razítko, razítko,audity,certifikáty,atd....nato ta unie zahyne.Bez razítka se za chvíli ani nevys...m.A kolik lidí se živí na těch razitkách .....a stejně to nepomáhá Dukovany, diesel wolksvagen atd.Tak zřídíme další razítka...

Pane Haufra, tady je to naprosto rozdílné oproti bývalému Československu a i nynějším Evropským normám. Já už do toho nejsem tolik zasvěcen, jsem už 4 roky v důchodu a ono se během času mnoho změnilo a Amerika byla nucena více se přizpůsobit Evropě. Tady to bývalo značně rozdílné i stát od státu. Když jsem sem přišel, téměř před 30 roky, mnoho firem vůbec žádné certifikáty, jako svářečský průkaz nepožadovalo. Kdo to uměl a udělal tzv. pracovní zkoušku, toho vzali. Avšak společnosti vyrábějící tlakové nádoby, potrubí, zařízení jaderných elektráren, na zpracování ropy a chem. průmysl mají požadavky certifkace svářečů a zejména v poslední době vyžadují mj. PED. Zcela zváštní zkoušky jsou požadovány pro vládní zakázky NAVY, NASA ap. Platnost je velmi omezená časově (na 90 dnů) ale závisí to na tom, když tu práci trvale vykonává, tak následující přezkoušení a školení je po dvou letech. To už se platí jen test a zkouška, běžně to bývalo cca 300 dol.
Zkoušky se zde dělí podle metod, materiálů a poloh, podobně jako v Evropě. Neznám přesně EN normy, ale ty AWS, pokud vím, jsou méně přísnější a není kolem tolik administrativy. Jak zde v diskusi bylo zmíněno podvodné získání certifikátu o zkoušce, nikdy jsem se zde s tím nesetkal. Krátce jsem zde působil dokonce jako instruktor praktického svařování ve Svářečské škole a nevěřím, že tam šlo něco podvodem získat.

http://awi.edu/

Za mého působení tam kompletní kurz svařování všemi běžnými metodami vyšel cca 12,000 dolarů a trval kolem 900 hodin. Dnes, když jsem se podíval(nutno proklikat), tak jsem se zhrozil - je to 23,000! Strašný. Na druhou stranu kvalifikovaný svářeč si vydělá klidně i 35/hod, někde i víc....

Moc velké díky Franku,
.

toto je důkaz , že ČSSR předběhla dobu americkou ,když už v té době jsme meli ZK které u nich  nejsou dodnes.Samozřejmě EN zkoušky pro svářeče jak píše Frank ,kteří provádí sváry na důležitých konstrukcích a jsou za to NÁLEŽITĚ ohodnoceni.
Jenže my jsme národ hloupých ovcí a posloucháme kde jakého blba.Samozřelmě je to o penězích a vytváření nesmyslných pracovních míst počínaje svařecích škol a konče v Bruselu.
BRUSEL  nám  pomůže tak jak Merkelová Německu jak píše v novoročním projevu,že uprchlíci sou pro Německo velkou šancí do budoucna.Nevím tedy proč nám je tak vnucují,ale zase někteří naši zastánci to budou prosazovat proč ne ,sedět někde v teploučku na magistrátě a vytvářet nesmysly za solidní peníz.



Emil

Editoval emanuel1200 (31-12-2015 07:56:08)

Mám sice jen opovrhovaný zákl. kurz, dělal jsem ho v rámci oboru na učilišti  a nedovedu si dost dobře představit, že by ke zkouškám pustili někoho, kdo to neumí ani držet - nás to učil starý ,,profesor" který prohlásil, že nepustí nikoho o kom nebude na 100% přesvědčen že dostane nejhůř za 2...
I malá nedokonalost třeba v koutovém svaru znamenala půl hodiny kázání co dělám blbě, pak odchod ke kovadlině, rozlomit, vybrousit, precizně slícovat (kontroloval nám průsvit proti oknu), upravit úkos, předehnout a nastehovat, opět kontrola a až potom další pokus
Párkrát tohle kolečko a člověk už si dal dost záležet.
A pozor, že to chtěl po nás v druháku není až tak divný, ale měli jste vidět obličeje dospělých chlapů kteří si mysleli že tam jdou jen pro to razítko a on je začal takhle dusit
Jo bejvala sranda ve svářečské škole

Radim napsal(a):

jirkati: Frank: Ono asi i za socíku záleželo, o co šlo. Soudruzi sice uměli žvanit a lhát, ale na druhé straně, na rozdíl od dnešního "načalstva" to byli technicky založení lidé. Dobře chápali, že kde je nutné, aby všechno bylo kvalitní, třeba kde by jeden vadný svár mohl způsobit havárii a až miliardové škody, tak neváhali, bez ohledu na náklady, tomu věnovat maximální pozornost.

Co se týká dnešních rychlokvašek s papíry na svařování, tak to je naopak typický současný průšvih. Mimochodem dokážu si představit, že za socíku s papíry na podobné svařování vycházely z tehdejších svářečských kurzů často i podobné rychlokvašky. Jenže tehdy, pokud nešlo zrovna o jadernou elektrárnu, prostě takového člověka postavili k mašině a on prvních půl roku, rok dělal zmetky a nikomu to nevadilo. A pak se to svařování často opravdu naučil a stal se expertem.

S lecčím souhlasím. Ale nikde v socialismu jsem se nesetkal s tím, že by někomu trpěli vyrábět zmetky půl roku. V sedmdesátých letech ve Frigera Kolín nabrali svářeče pro TIG svařování aluminia, který byl vyloženě antitalent. Po svaření pár neopravitelných zmetků byl přeřazen na přípravnu materiálu(řezání pásovou pilou). Rovnou na dílně byl tehdy technický kontrolor, který dohlížel na kvalitu. Pokud někdo vyráběl nevyhovující svary dlouhodobě, ale né vyloženě neopravitelné kusy, nebyl vyhozen, ale sankciován byl i tehdy, např. odebráním tzv. premií. Pochopitelně neznám celkovou situaci v býv. ČSSR.

Produkci neopravitelných zmetků, jednoho jak druhého, jsem zas tak moc nemyslel. Spíš jsem myslel, co se týká svařování, svary popisované třeba tady:
http://svarforum.cz/forum/viewtopic.php?id=3237
Potom případně to, že oficiální pracovní doba byla na první směně od 6,00 do 14,00 s tuším  dvěma malými přestávkami a jednou půlhodinovou přestávkou na oběd, ale v praxi za socíku se kolikrát začínalo v 7 nebo i později, přestávky na svačinu byly půlhodinové, na oběd hodinové a v jednu hodinu už na linkách nebyla pomalu ani noha. Práci, která podle normování v technologických postupech se měla zvládnout za 7 hodin a něco se tak udělala třeba jen za 4 hodiny, přirozeně na úkor kvality. Nebo typicky na nočních mimořádných směnách, kterými se na linkách naháněl plán. Linka se rozjela hned na začátku v těch 10 večer a nasadilo se obří pracovní tempo, aby to, co se mělo dělat celou směnu, bylo hotové v jednu, ve dvě v noci. Pak se šlo spát, aby lidi hned ráno na šestou nastoupili na normální ranní směnu. Oficiálně se zase dělalo celou noc stejně jako celou noc dostávali ti lidi zaplaceno.
Nebo se práce dělala úplně jinak, než bylo předepsáno v technologickém postupu. Typické u lakování bylo třeba to, že drobnější díly, kde bylo nějaké pracnější chránění a bylo technologickým postupem předepsáno díly vyložit z palety na nějaký vozík, tam provést chránění, potom natříkat barvou , usušit v sušce a hotové díly zase poskládat do palety, se dělaly prostě tak, že vedle plné palety s dílci se postavila prázdná, lakýr vzal štětec a plechovku s barvou, dílec vzal z jedné palety, natřel štětcem a uložil jako hotový do druhé palety. Práci, která mu podle norem měla trvat třeba půl směny, měl za hodinu.
U svařování vím, že kolegové technologové svářeči měli občas problémy, že svářeči neupínali dílce do přípravku, ale svařovali bez něho.
Systém za socíku byl potom takový, že  i když ten dílec byl potom jiný než měl být, tak pokud se ho povedlo namontovat a výrobek byl funkční, tak to všechno procházelo a nikdo se tím nezabýval. Teprve kdyby se to namontovat nepovedlo nebo se to po namontování začalo rozpadat, byl by problém.
Do tohoto systému potom spadaly i ty všelijaké podivné posmrkané svary začátečníků svářečů případně u lakýrů třeba potečeniny a jiné vzhledové vady.

Radime neviem kde sa za sociku tak rozpravkovo dalo odrbavat ale ja som zazil celkom frmol.
Lizol som len koniec socialistickej spolocnosti.
Aj to som pracoval na automatickych sustruhoch.Co bola parada. Ked to slapalo tak som len kontroloval tolerancie a doplnal tycovinu.
Ked nie tak som sa trochu zapotil ale nic vazne.
Ale chlapci co maklai na klasikach sa nadreli ako kone.
Kontrola OTK bola dost nekompromisna. Zmatkovost bola to netvrdim ale bez milosti nam ju vyradovali.
Jasne ze trebalo dorobit vyradene diely a vobec nas to netesilo. Ale urcite nesli na montaz.
Ako ucen som makal na zverakoch Vihorlat Michalovce.
Ako zamestnanec na hydraulike co si pamatam tak pre Tatru , Liaz atd vo Vihorlate Sobrance.

Nedovolil by som si pavsalizovat. Ako v casoch minulych tak v terajsich je to skor o ludoch ako o nariadeniach a normach.
Ak je niekto fachman tak si to jednoducho nedovoli.
Ak je to spekulantske hovado tak aj v tejto dobe sa pekne UPLATNI.

Je to vzdy VZDY o ludoch system zato nemoze.
Ja mam zase skusenost s dnesnou mladezou co do prace dochadza ako chce. Vyhovorka. Maka na ukol. Ale ma aj zakladny plat. To neriesi.
Mne by bola strhnuta cast dovolenky a to nemilosrdne.

A k lakovaniu vo vasom odkaze. Napr dnes VW napr model POLO NePLNICUJE.
Vraj je to lacne auto.
Naklady si treba strazit
Udrzat cenu.
A v poslednom rade. VRAJ TO NEMA VPLYV NA KVALITU.
Len ta farba akosi inac sedi a vyzera.... ale vraj to si vsimneme len v servise. DUBLEJT .-)

Vsetko v ramci certifikacie najvyssej. Cest. :-)

SO 545: Ono asi jak kde a jak v které fabrice.
Připouštím, že u soustružení moc prostoru k tomu dělat to jinak než předepisuje výkres a postup nebylo a u automatů nebylo moc prostoru ani k tomu zrychlování.

Pracoval jsem více než čtvrt století v energetice -elektrárně. Byla v ní i svářečská škola. Kmenoví pracovníci prováděli údržbu vč. velkých i generálních oprav. na ty byly přibírány čety také z jiných elektráren. Svářely se i vysokotlaké parovody (podkritické). Tam neexistovalo něco ošulit. Sami svářeči hlídali, aby byla práce prováděna kvalitně- jakékoli zdržení uvedení do provozu představuje ohromné částky a projevilo by se to i na jejich platech. Navíc byla i veliká loajalita k firmě. Když se zahájila výstavba horkovodních napaječů, tak také pracovníci elektrárny vyžadovali tuto kvalitu i od dodavatelských firem. Pracovník elny menšího vzrůstu si nechal udělat vozík, na kterém projel rourou DN500 tepelného napaječe a vizuálně prohlédl kořeny všech svárů. Pak nařídil RTG těch špatných, pak rozřezat a opravit atd. Chvíli trvalo, než se s tím vypořádal dodavatel tak, že vybral svářeče. Pak už to bylo bez problémů. To co se stalo na Dukovanech by tehdy nebylo myslitelné. Celkový úpadek zejména běžné technické práce pozoruji již dlouho.  Po dobu cca 10 let (do cca roku 1995) jsem míval každý rok 2-3 diplomanty technických oborů. Dřív se mi nestalo, že by diplomant řádného studia chtěl něco ošulit. Po roce cca 92 se stávalo , že diplomant nejevil o svou práci zájem. (řeči- to mě udělá tamten, támhleto mi udělá tamta a p.). Asi to byla ta správná výchova pro manažerské funkce. To se ale přece musí nějak projevit.

milosak napsal(a):

Ano je to v lidech a lidé pokud jim je dovoleno si sami vytváří ten systém, kterému je šumafuk jestli funguje
za ,,socíku,, nebo v dnešní současnosti.

Co nezapomenu Franku, tak za hlubokého komunismu jsem pracoval na dílně, kde mistr neustále sledoval svoje
ovečky a když šel někdo na záchod, kde se zdržel déle, jak 10 minut, tak milý mistr procházel hajzly a mlátil
na zavřený dveře s dotazem jestli tam dotyčný neusnul  )) 
Práce byla v úkole a normy jen tak na doraz , ale na jiných pracovištích to fungovalo zcela opačně .

Věřím! Z vyprávění přátel jsem toto slyšel několikrát. Já osobně, všude kde jsem pracoval, byl naštěstí spíše uvolněný režim a to jak v socíku, tak i zde v Americe. Naštěstí jsem buzeraci nikde nezažil, pominu-li tu politickou od StB, kdy jsem málem skončil v kriminále. A to pouze za kritiku režimu, který odpíral lidem právo cestovat a pracovat v zahraničí, přestože podepsal mezinárodní dohody(Helsinky), kterými se k tomu zavázal. No, nakonec se soudruzi od StB zasadili o to, že mne vykopli z Československa za což jim docela blahořečím. I když ani zde vše nebylo a není dokonalé. Ale ve firmě, kterou zde založil pan ing. K. Velan, zejména z počátku to fungovala podle fordovského, nebo baťovského typu kapitalismu. To znamená, že byla dopřána řada dosti zásadních výhod i obyčejným pracujícím. Určitě nás nikdo nebuzeroval za ojedinělý pozdní příchod, za kávičku v práci mimo přestávku a člověk si mohl i odskočit mimo pracoviště a to nejen na záchod.

No, milosaku, ke komunismu se tento stát za dob socialismu nikdy ani vzdáleně nepřiblížil. Ale to je jen detail a tohle klišé se někdy používá ve snaze na tuto neoddělitelnou část našich dějin co nejvíce plivnout, odsoudit ji a zavrhnout. To je totiž podobné, jako tvrzení, že nikdo nemohl cestovat. Jak potom bylo možné, že herci studovali běžně v Paříži, naši disidenti běžně cestovali po Evropě a plno firem vyváželo své výrobky na ten ošklivý Západ. Například energetické celky, cukrovary, zbraně apod. A výrobní  celky v zahraničí montovali naši lidé. Na první zahraniční montáž jsem vyjel ve svých 22 letech přes PZO Polytechna v roce 1969. A v naší montážní partě nebyl ani jeden zasloužilý komunista! Prostě jsme do Německa jeli pracovat a tečka. Stejné to bylo i na dalších podobných akcích později.
Ještě k tomu cestování. Protože jsem měl devizový účet u Polytechny, tak jsem nemusel nikdy žádat o devizový příslib. Jenže můj kamarád, se kterým jsme takhle vyjížděli s rodinami společně, tuto "výhodu" neměl a taky jezdil. Jen nebyl líný si požádat o devizový příslib a když ho nedostal v Liberci, tak si požádal v Děčíně nebo v Karlových Varech. Ano, nebylo to takhle zrovna pohodlné, ale procestovali jsme o dovolených velkou část Evropy. Po příjezdu mi doplatil něco málo v Kčs.
Ještě pikantnost. Kolega z firmy z dílny, který nepatřil zrovna mezi pracovní lumeny, vyzkoušel tehdy jednoduchý způsob k emigraci s celou rodinou. Byl to tehdy oblíbený fígl. Zde si zaplatil německé vízum pro všechny členy své rodiny, které si nechal poslat do Bělehradu. Pak odjel na dovolenou do Jugoslávie, v Bělehradu si vízum vyzvedl, požádal o průjezdní vízum přes Rakousko a měl vystaráno. Stavovali jsme se u něj při návratu z Itálie v roce 1977 a už měl kousek od Stuttgartu pronajatý rodinný domek a pracoval jako svářeč v automobilce. A velice si stěžoval na normy, na pracovní vytížení, na tvrdou práci na výrobních linkách, na nepříjemnou přísnost německých vedoucích i parťáků na gastarbeitry, tehdy hlavně na jugoslávce a turky. S nostalgií v hlase vzpomínal na pracovní tempo v původní liberecké firmě, ale zase si chválil velice slušný příjem.
Když nyní zpracovávám ve firmě přicházející poptávky, tak se často setkávám s tím že poptávající firmy vůbec nerespektují pracovní náročnost poptávaných dílů či výrobků a představují si, že to pro ně někdo vyrobí nejraději zadarmo. Nejhorší je, že se rozmohlo podivné překupnictví, takže během jednoho týdne přijdou dvě stejné poptávky z dvou různých firem. A všichni chtějí dnes vydělávat, jen se jaksi nepočítá s tím, že se hlavně musí vyrábět. Jenže jak potom mám vysvětlit svářečům v dílně, že už si všichni tu finanční smetanu slízli, a že normy tomu pak holt odpovídají. Ale taky už jsem vymyslel fígl. Tak dlouho otravuju s dotazy na detaily až se dostanu ke konstruktérovi. No a pak se domluvíme s původním zadavatelem.

jirkati napsal(a):

No, milosaku, ke komunismu se tento stát za dob socialismu nikdy ani vzdáleně nepřiblížil. Ale to je jen detail a tohle klišé se někdy používá ve snaze na tuto neoddělitelnou část našich dějin co nejvíce plivnout, odsoudit ji a zavrhnout. To je totiž podobné, jako tvrzení, že nikdo nemohl cestovat. Jak potom bylo možné, že herci studovali běžně v Paříži, naši disidenti běžně cestovali po Evropě a plno firem vyváželo své výrobky na ten ošklivý Západ. Například energetické celky, cukrovary, zbraně apod. A výrobní  celky v zahraničí montovali naši lidé. Na první zahraniční montáž jsem vyjel ve svých 22 letech přes PZO Polytechna v roce 1969. A v naší montážní partě nebyl ani jeden zasloužilý komunista! Prostě jsme do Německa jeli pracovat a tečka. Stejné to bylo i na dalších podobných akcích později.
Ještě k tomu cestování. Protože jsem měl devizový účet u Polytechny, tak jsem nemusel nikdy žádat o devizový příslib. Jenže můj kamarád, se kterým jsme takhle vyjížděli s rodinami společně, tuto "výhodu" neměl a taky jezdil. Jen nebyl líný si požádat o devizový příslib a když ho nedostal v Liberci, tak si požádal v Děčíně nebo v Karlových Varech. Ano, nebylo to takhle zrovna pohodlné, ale procestovali jsme o dovolených velkou část Evropy. Po příjezdu mi doplatil něco málo v Kčs.
Ještě pikantnost. Kolega z firmy z dílny, který nepatřil zrovna mezi pracovní lumeny, vyzkoušel tehdy jednoduchý způsob k emigraci s celou rodinou. Byl to tehdy oblíbený fígl. Zde si zaplatil německé vízum pro všechny členy své rodiny, které si nechal poslat do Bělehradu. Pak odjel na dovolenou do Jugoslávie, v Bělehradu si vízum vyzvedl, požádal o průjezdní vízum přes Rakousko a měl vystaráno. Stavovali jsme se u něj při návratu z Itálie v roce 1977 a už měl kousek od Stuttgartu pronajatý rodinný domek a pracoval jako svářeč v automobilce. A velice si stěžoval na normy, na pracovní vytížení, na tvrdou práci na výrobních linkách, na nepříjemnou přísnost německých vedoucích i parťáků na gastarbeitry, tehdy hlavně na jugoslávce a turky. S nostalgií v hlase vzpomínal na pracovní tempo v původní liberecké firmě, ale zase si chválil velice slušný příjem.
Když nyní zpracovávám ve firmě přicházející poptávky, tak se často setkávám s tím že poptávající firmy vůbec nerespektují pracovní náročnost poptávaných dílů či výrobků a představují si, že to pro ně někdo vyrobí nejraději zadarmo. Nejhorší je, že se rozmohlo podivné překupnictví, takže během jednoho týdne přijdou dvě stejné poptávky z dvou různých firem. A všichni chtějí dnes vydělávat, jen se jaksi nepočítá s tím, že se hlavně musí vyrábět. Jenže jak potom mám vysvětlit svářečům v dílně, že už si všichni tu finanční smetanu slízli, a že normy tomu pak holt odpovídají. Ale taky už jsem vymyslel fígl. Tak dlouho otravuju s dotazy na detaily až se dostanu ke konstruktérovi. No a pak se domluvíme s původním zadavatelem.

Teda to mne trvalo než jsem našel chybu v mém prispevku 
takze opravují : ne za komunismu (žili jsme v ČSSR) za socialismu
nesmíte mě brát tak za slovo !

Ještě k tomu cestování na západ , mojemu tatovi sebrali Stbaci pas
v roce 1969 , protože jako policajt SNBak nesouhlasil se vstupem
sovětských vojsk, takže jsme cestovali na západ poprvé a naposled
v roce 1983 (do NSR) o tvrdé perzekuci v dalším  zaměstnaní , protože
od snbaku ho samozřejmě vyhodili nemluvim. No a pro mě nemožnost
studovat na denim studiu střední školy jak by smet.