SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Pěkný den,
něco málo o pojistce je tady:
http://www.svarforum.cz/forum/viewtopic.php?id=11072
Běžné hadicové pojistky z autogenu nejsou použitelné, protože jsou pomalě. Plamen se musí "rozbít" na  pórovitém materiálu. Fungoval i sypaný korund mezi nerezovými sítky, ale síťovina se při zášlehu propálila, pojistka se tak nedala použít opakovaně. Bronzová frita je spolehlivá.
Kdysi (do r.1992) jsme v Laboratorních přístrojích Praha dělali kyslíkovodíkové svářečky KVS 10 a 20. Desítka byla pro zlatníky, dvacítka pro obecné použití. U KVS20 jsme k redukci používali technický benzín, který dává pro svařování lepší výsledky než líh. Zlatníci však třeba používají pro práci se zlatem aceton.
  Propan-butan by, co do výhřevnosti, byl nejlepší, má však velmi malou rychlost hoření, čímž zhoršuje vlastnosti plamene.
  U KVS se směs H+O směšuje s benzínovými parami v tzv. předloze, což je dvouprostorová nádobka. Přívod je do horní části, z ní směs probublává benzínem v části spodní a pak je vedena k hořáku. Z horní části vede druhá hadice k hořáku přímo. V hořáku je tak možné nastavit charakter plamene. V obou hadicích jsou před hořákem zařazeny pojistky proti zpětnému šlehnutí. Používal se malý stejnotlaký hořák z Chotěboře.
Dvoukomorová předloha zároveň brání nasátí náplně do elektrolyzéru při chladnutí (nasaje se jen do horní komory).
Na výstupu z elektrolyzéru (-ů) byla tzv. expanzní komora, kde se směs ochladila a vzniklý kondenzát se mohl vrátit do elektrolyzérů. Také tam byl provozní a pojistný tlakový spínač a pojistný ventil.
Se strháváním louhu nebyly problémy.
Pájení na tvrdo a ohřívání bylo bez problémů, jen se při pájení musí povrch lépe chránit před okujením.
Pro svařování nejlépe vyhověl svařovací drát pro "cóčko". Jeden zákazník svařoval i plechové hliníkové díly.

Editoval MílaP (16-06-2022 12:19:43)

pozri sem cnc forum tam ma aj obrazky vyvijaca
je tam aj manual nascanovany.

Editoval ihlan (18-06-2022 17:02:32)

Děkuji za odkaz na návod a fotky KVS 20, je to krásna ukázka dobové techniky.
Je to místy až brutálně jednoduchá konstrukce.
Pokud se nepletu, elektrolyzér je napájen přímo z dvoucestně usměrněného sítového napětí, tehdy 220V AC tj cca 310V DC. K řízení je použit tyristor KT708 (700V 15A).
Samotný elektrolyzér je rozdělen na dvě části, které jsou elektricky řazeny sériově a dohromady mají 116 článku. Z toho mi vychází napětí na článku cca 2.7V/ článek. To svědčí o poměrně špatné účinnosti. Isotermní (teermoneutrální) napětí, při kterém se veškerá energie použije na elektrolýzu a udržení stálé teploty elektrolyzéru je 1,48V. Hrubě orientačně se nám zde 1.3 V mění na teplo. To při 116 článcích a 2kW příkonu (9A) dělá cca 1.3kW, které se mění na teplo. Jako hlavní důvod vidím odpor elektrolytu 4mm je docel dost, čekal bych 2mm, max 3mm. Měrný elektrický odpor 25 % roztoku KOH je 11,236 Ohm/mm.  Při 108mm kruhové ploše a 116 články šiřky 4mm mi odpor elektrolytu vychází na 15 Ohmu což při 9A je cca 1.2kW tepelných ztrát. Zmenšením mezery na 2mm by ztráty klesli na ½, kleslo by také množství vody v elektrolyzéru o cca ¼ poloviční mezera ,ale o cca 28 článků vice, asi by to chtělo externi nádobu na elektrolyt. V hitech provedení v kombinaci s nuceným oběhem elektrolytu a chladičem elektrolytu. Chladič však moc dobře nejde dohromady s přímým napájením elektrolyzéru s galvanicky neodděleným napětím.
Je mi záhadou proč se tyhle kyslíkovodíkové svářečky nikdy významně nerozšířili, za komunistů to chápu, sehnat autogen nebyl problém stejně jako výměna lahví, ale dnes kdy vlastně skoro ani legálně nemůžete vlastnit tlakové láhve mi tohle přijde jako ideální věc.
>distanční kroužky pr.108/128mm, tl.4mm byly stříkané z polypropylenu.
Stříkané ve smyslu vyráběné vstřikováním PP do formy?
pr.108/128mm, takže vlastně mezikruží šířky 10mm?

Berger napsal(a):

...Je mi záhadou proč se tyhle kyslíkovodíkové svářečky nikdy významně nerozšířili, za komunistů to chápu, sehnat autogen nebyl problém stejně jako výměna lahví, ale dnes kdy vlastně skoro ani legálně nemůžete vlastnit tlakové láhve mi tohle přijde jako ideální věc.
..

Podle mého, kyslíkovodík ma moc nevýhod nebo kompromisů. A existují alternativy, TIG, MIG/MAG, elektrody. A pokud to někdo chce na pájení nebo šperkařství, tak si cestičku najde.

Radim> S tou vodotesnosti vytisku to udajne taky zadny zazrak neni (ale detaily uz si nepamatuju, resilo se to v souvislosti s pouzitim pro styk s potravinami).
Spis pro takove zarizeni v bezne hobby dilne neni spravna aplikace - lip (a asi i bezpecneji) se svaruje TIGem a reze plazmou. Ti zlatnici budou specificky trh.

Berger> V tech clancich o kyslikovodiku prave jako duvod pisou, ze (za komancu) tlakovky legalne vlastnit nejde. Jak je to dneska s acetylenem, netusim. Kyslikovku urcite legalne vlastnit jde.

Me tak napadlo, ze by mozna slo pouzit primo o-krouzky misto vysekavani s obrovskym odpadem.

Radim napsal(a):

E-Ryc napsal(a):

Radim> S tou vodotesnosti vytisku to udajne taky zadny zazrak neni (ale detaily uz si nepamatuju, resilo se to v souvislosti s pouzitim pro styk s potravinami).

No,  výtisk s pevných  nepružných  plastů  by se asi  taky musel  zahladit,  protože úplná rovnost toho  povrchu  z  principu  3D tisku není úplně zaručena
Pro  3D tisk  je ale obrovský  výběr  materiálů  včetně flexibilních - pružných gumovitých  materiálů. Z hlavy nevím,  jak  louhu  odolává polyuretan,  který  z  flexibilních  materiálů  má  asi  nejlepší  mechanické  vlastnosti,  pevnost  a houževnatost. Taky existují  flexibilní  materiály pro  tisky na bázi tuším  polypropylénu a ty by už potřebnou  chemickou  odolnost  určitě mít měly. Pokud nebude dělat  problém  změkčovadlo,  které  vytváří  tu  pružnost.

Kdybych to resil, tak bych na prvnim miste zkusil ASA - jednak ho mam ;-), druhak co muzu najit, tak cit "Chemická odolnost vůči alkoholům, zásadám, tukům, mazivům, ozonu a vodě", zhruba do 100 stupnu se chova velmi zpusobne a nijak vyrazne nemekne, a chyby povrchu z 3D tisku se daji napravit v parach acetonu, kdy se povrch "slije"

To si robíš srandu?

Tak  je třeba zajistit,  aby elektrický  proud elektrody neobcházel.
V provedení  ocelová  nádoba vyložená  nadrážkovaným  plastem  by asi  šlo  snadno  zajistit vysokou  provozní  teplotu,  která  by díky zvětšené  vodivosdi  elektrolytu  za vyšších  teplot měla snížit energetické ztráty v elektrolyzéru. Použít na vyložení  třeba polypropylen  nebo polyetylen,  co  snese 100 st  C,  pak by provozní  teplota elektrolyzéru  mohla být k 90 - 95 st  C.
A ocelová  nádoba by mohla být masívní  a pevná, zatímco  kryt nádoby by mohl  být lehký a snadno  oddělitelný,  aby případný  výbuch  šel jenom přes ten  lehký  kryt  a nadělal  tak  jen  málo  škody.

Nedalo mi to a postavil jsem něco jako technologický demonstrátor z toho co dům a šroťák dal. Šlo mi o to osahat si plamen, ne řešit samotný elektrolyzér. Na šrotáku jsem sehnal plechy cca 200x300 mm 3mm silné. Z garaze vytáhl akvárko do kterého se plechy vešly , mezi plchy jsme dam 3mm dstnční gumové distanční podložky používané ve sklarně, na vršek akvárka položil 30mm gumu (původně pás pro pasovky) průchody pro odvod plynu a napajeni resil kaleovými průchodkami, nalik hydroxid draselný, přes spinací tranzistor připojil třífazové trafo s zapojenou jen jednou fazí s cca 80V na vystupu a kupodivu ono to fungovalo. Vystup plynu z akvárka jsem připojil na https://www.amazon.com/Smith-Little-Tor … B000T43L30
První pokusy proběhli čístě s plynem z HOO
-    Plamen hoří i na 0.2mm trysce
-    Plamen je špatně vidět, na 0,2 a 0,3 je prakticky za světla neviditělný
-    Plamen je oxidačni
V další etapě jsem na druhý vstup přídal PB ,z duvodu namipulace, ori zichr jsem si s tim hrál venku na zahradě jsme pouižl 10kg lahev s nastavitelným redukčním ventilem.
-    Plamen lze nastavit od redukčního po neutrál,  člověk si to musí osahat. Dost sem šteloval tlak
-    Zkoušel jsme svářet „plechy“ nerez drátem od 0,4 po 1,2 je to , jak dobře nebo špatně si netroufám hodnotit, nemám to v ruce ani v oku
-     Pájení mosazi, 3 hrotem se da udržovat roztavená mosaz na ploše cca 3cm2 na plechu cca 1mm.
-    Pajeni střibres s vysokym obsahem stříbra nevidim rozdil při Pb s kyslikem
-    Pajeni mosazi nějakou pajkou s P jde to
-    Obeně plamen je rychlejši než u PB nebo Acetylenu, při použití rškového tavidla je třeba na to mysle, aby se neodfouklo.
-    Zkusil jsem plamenem vrtat sklo, jde to
-    Zkoušel jsme spojování-tvarování  skla, opět to jde, ale chtělo by to vice tryskový hořák

V další etapě jsem na PB část přidal předlohu na kapalná paliva, podle jsme jiny teda dal foukal PB ale pod nizkým tleekm. Opět z toho co dům dal sklenice do které se nalil frťan paliva, kterým přes vzduchovací kamen probublaval PB a celé to zahřívala topná guma na cca 40C.
Zkusil jsme technický benzín, lih, toulen, aceton, nitroředidlo, ether a radu dalších věcí o kterých raději pomlčím. Bylo by to na samostatný výzkum, vše nějak funguje, po chvili poznáte co hoří podle plamene problém je regulace i když jsem zkusil do sklenice dát kus zeolitu na zvětšeni odparové plochy jsou to prostě páry a jejich hustota zaleží na řadě věcí.
Současný závěr. Určitě je to funkční a použitelná technologie, jak moc je i tom jak drahý a těžký  velký vyjde eletrolyzér. Ale o tom až příště