SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařováníChcete-li přispívat do fóra, musíte se zaregistrovat ! Navštivte také: SVAR INFO |
Nejste přihlášen(a)
Stránky: 1 2
Pěkný den,
něco málo o pojistce je tady:
http://www.svarforum.cz/forum/viewtopic.php?id=11072
Běžné hadicové pojistky z autogenu nejsou použitelné, protože jsou pomalě. Plamen se musí "rozbít" na pórovitém materiálu. Fungoval i sypaný korund mezi nerezovými sítky, ale síťovina se při zášlehu propálila, pojistka se tak nedala použít opakovaně. Bronzová frita je spolehlivá.
Kdysi (do r.1992) jsme v Laboratorních přístrojích Praha dělali kyslíkovodíkové svářečky KVS 10 a 20. Desítka byla pro zlatníky, dvacítka pro obecné použití. U KVS20 jsme k redukci používali technický benzín, který dává pro svařování lepší výsledky než líh. Zlatníci však třeba používají pro práci se zlatem aceton.
Propan-butan by, co do výhřevnosti, byl nejlepší, má však velmi malou rychlost hoření, čímž zhoršuje vlastnosti plamene.
U KVS se směs H+O směšuje s benzínovými parami v tzv. předloze, což je dvouprostorová nádobka. Přívod je do horní části, z ní směs probublává benzínem v části spodní a pak je vedena k hořáku. Z horní části vede druhá hadice k hořáku přímo. V hořáku je tak možné nastavit charakter plamene. V obou hadicích jsou před hořákem zařazeny pojistky proti zpětnému šlehnutí. Používal se malý stejnotlaký hořák z Chotěboře.
Dvoukomorová předloha zároveň brání nasátí náplně do elektrolyzéru při chladnutí (nasaje se jen do horní komory).
Na výstupu z elektrolyzéru (-ů) byla tzv. expanzní komora, kde se směs ochladila a vzniklý kondenzát se mohl vrátit do elektrolyzérů. Také tam byl provozní a pojistný tlakový spínač a pojistný ventil.
Se strháváním louhu nebyly problémy.
Pájení na tvrdo a ohřívání bylo bez problémů, jen se při pájení musí povrch lépe chránit před okujením.
Pro svařování nejlépe vyhověl svařovací drát pro "cóčko". Jeden zákazník svařoval i plechové hliníkové díly.
Editoval MílaP (16-06-2022 12:19:43)
Offline
Zajímavé informace, nepamatujete si zda u té KVS bylo možné hořák použít pouze s přívodem plynu z té horní hadice?
Přijde mim, že předloha minimálně částečně provádí gravitační separaci plynů, vodik je cca 8x lehčí než kyslík a páry at již benzínu nebo acetonu. Vodík by se proto měl hromadit v horní části předlohy odkud odchází horní hadicí, a naopak kyslík plus páry přidaného uhlovodíku by měl mít převahu v nižší čísti předlohy, tedy v dolní hadici.
Chápu správně, že to fungovalo tak, že se do předlohy prostě nalilo (100-200 ml) benzínu, líhu nebo acetonu? Jaká byla orientačně spotřeba těchto kapalných paliv?
Jak zde již zaznělo elektrolýzou vody vzniká stechiometrická směs vodíku a kyslíku která se při hoření ideálně spotřebuje, jakékoliv další palivo tak nutně vyžaduje zapojení vzdušného kyslíku do hořeni,
Rychlost hoření vodíku je cca 170 cm/s, benzinové páry mají tuším 41cm/s. propan 51, butan v PB směsi rychlost snižuje, ale i tak bude srovnatelná s benzinem. Koneckonců, kdyby byl v rychlosti hoření velký rozdíl nebylo by možné auta na benzín provozovat na LNG, tedy PB.
Offline
pozri sem cnc forum tam ma aj obrazky vyvijaca
je tam aj manual nascanovany.
Editoval ihlan (18-06-2022 17:02:32)
Offline
Pěkný den,
v tom odkazu je vidět vnitřní uspořádání. Tlakové spínače byly brzdové škodovácké (jenom přenastavené), pojistný ventil z postřikovače a tepelnou pojistkou byl spínač ventilátoru chlazení z auta, ale dodávaný pro teplotu cca 60°C. Mimo to teplotu hlídala i elektronika s termistorem. Ano použitý hořák měl dva ventily a tak bylo možné použít jak čistý směsný plyn O- H, tak jen obohacený o benzínové páry, stejně jako nastavit jejich směs. Spotřeba benzínu je minimální, náplň rámcově vystačí na několik doplnění destilované vody do elektrolyzérů. Nemyslím, že se uplatnila separace podle měrné hmotnosti, to by předpokládalo uklidnění obsahu předlohy. Přidávání dalšího paliva si právě vyžadovala účast vzdušného kyslíku na plamenu a tím na jeho oxidačním charakteru. Co se týká rychlosti hoření nemám nic bližšího, jen je jistě elegantnější malá předloha než dvoukilová PB bomba (malé kazety s PB nebyly ještě tak běžné). Elektrody byly z nerezového plechu tl.0,3mm, distanční kroužky pr.108/128mm, tl.4mm byly stříkané z polypropylenu.
Pokud by i přes pojistky došlo k zášlehu, elektrolyzéry by si jenom "dýchly". Sice pak by už nejspíš netěsnily, ale po přeskládání by sloužily dál, jedinou komplikací mohlo být prasklé plexisklové čelo. Všechno, včetně vyteklého elektrolytu, zůstalo vždy uvnitř skříně. Dno skříně bylo vytvořené jako uzavřená vana.
Editoval MílaP (20-06-2022 15:04:59)
Offline
Děkuji za odkaz na návod a fotky KVS 20, je to krásna ukázka dobové techniky.
Je to místy až brutálně jednoduchá konstrukce.
Pokud se nepletu, elektrolyzér je napájen přímo z dvoucestně usměrněného sítového napětí, tehdy 220V AC tj cca 310V DC. K řízení je použit tyristor KT708 (700V 15A).
Samotný elektrolyzér je rozdělen na dvě části, které jsou elektricky řazeny sériově a dohromady mají 116 článku. Z toho mi vychází napětí na článku cca 2.7V/ článek. To svědčí o poměrně špatné účinnosti. Isotermní (teermoneutrální) napětí, při kterém se veškerá energie použije na elektrolýzu a udržení stálé teploty elektrolyzéru je 1,48V. Hrubě orientačně se nám zde 1.3 V mění na teplo. To při 116 článcích a 2kW příkonu (9A) dělá cca 1.3kW, které se mění na teplo. Jako hlavní důvod vidím odpor elektrolytu 4mm je docel dost, čekal bych 2mm, max 3mm. Měrný elektrický odpor 25 % roztoku KOH je 11,236 Ohm/mm. Při 108mm kruhové ploše a 116 články šiřky 4mm mi odpor elektrolytu vychází na 15 Ohmu což při 9A je cca 1.2kW tepelných ztrát. Zmenšením mezery na 2mm by ztráty klesli na ½, kleslo by také množství vody v elektrolyzéru o cca ¼ poloviční mezera ,ale o cca 28 článků vice, asi by to chtělo externi nádobu na elektrolyt. V hitech provedení v kombinaci s nuceným oběhem elektrolytu a chladičem elektrolytu. Chladič však moc dobře nejde dohromady s přímým napájením elektrolyzéru s galvanicky neodděleným napětím.
Je mi záhadou proč se tyhle kyslíkovodíkové svářečky nikdy významně nerozšířili, za komunistů to chápu, sehnat autogen nebyl problém stejně jako výměna lahví, ale dnes kdy vlastně skoro ani legálně nemůžete vlastnit tlakové láhve mi tohle přijde jako ideální věc.
>distanční kroužky pr.108/128mm, tl.4mm byly stříkané z polypropylenu.
Stříkané ve smyslu vyráběné vstřikováním PP do formy?
pr.108/128mm, takže vlastně mezikruží šířky 10mm?
Offline
Mám pocit, že v Urob si sám v tom návodu bylo, že se distanční kroužky prostě přesně nařežou z obyčejné polypropylénové roury. A pak se nějak zahladí či zabrousí. Tehdy to byla přijatelná technologie, protože nic lepšího plastového nešlo snadno sehnat.
Dneska by účinnost zlepšilo, kdyby se regulace elektrického proudu nedělala tyristorem, ale elekrolyzér by se napájel stálým stejnosměrným napětím z impulzního zdroje. A současně by se distanční kroužky udělaly z teplotně víc odolného plastu, aby provozní teplota elektrolyzéru šla zvýšit, snad až na takových 80 st C. Protože se vzrůstající teplotou klesá i elektrický odpor roztoků. Kroužky by se dnes mohly vytisknou v 3D tiskárně a nemusely by to být kroužky.
Offline
Berger napsal(a):
...Je mi záhadou proč se tyhle kyslíkovodíkové svářečky nikdy významně nerozšířili, za komunistů to chápu, sehnat autogen nebyl problém stejně jako výměna lahví, ale dnes kdy vlastně skoro ani legálně nemůžete vlastnit tlakové láhve mi tohle přijde jako ideální věc.
..
Podle mého, kyslíkovodík ma moc nevýhod nebo kompromisů. A existují alternativy, TIG, MIG/MAG, elektrody. A pokud to někdo chce na pájení nebo šperkařství, tak si cestičku najde.
Offline
Řekl bych, že kdyby se to mělo používat hromadně, někdo méně poučený by podcenil ochranu proti zpětnému zášlehu, bouchlo by mu to a postříkalo ho to žíravým roztokem louhu. A následně by se rozjeli bezpečáci a nařídili by pro používání elektrolyzéru taková omezení, že by se to stalo dost nevýhodné.
Taky je problém v té malé účinnosti, která by se dala trochu zlepšit až teprve zvětšením průřezu elektrolyzéru neboli zmenšením průtoku proudu jednotkou elektrolytu a zvýšením provozní teploty. Přibližování elektrod se mně nezdá jako vhodné, protože pokud by se tam objevila nějaká kovová pilina, mohla by zkratem a jiskrou iniciovat směs vodíku a kyslíku uvnitř elektrolyzéru.
Offline
Radim> S tou vodotesnosti vytisku to udajne taky zadny zazrak neni (ale detaily uz si nepamatuju, resilo se to v souvislosti s pouzitim pro styk s potravinami).
Spis pro takove zarizeni v bezne hobby dilne neni spravna aplikace - lip (a asi i bezpecneji) se svaruje TIGem a reze plazmou. Ti zlatnici budou specificky trh.
Berger> V tech clancich o kyslikovodiku prave jako duvod pisou, ze (za komancu) tlakovky legalne vlastnit nejde. Jak je to dneska s acetylenem, netusim. Kyslikovku urcite legalne vlastnit jde.
Offline
E-Ryc napsal(a):
Radim> S tou vodotesnosti vytisku to udajne taky zadny zazrak neni (ale detaily uz si nepamatuju, resilo se to v souvislosti s pouzitim pro styk s potravinami).
No, výtisk s pevných nepružných plastů by se asi taky musel zahladit, protože úplná rovnost toho povrchu z principu 3D tisku není úplně zaručena
Pro 3D tisk je ale obrovský výběr materiálů včetně flexibilních - pružných gumovitých materiálů. Z hlavy nevím, jak louhu odolává polyuretan, který z flexibilních materiálů má asi nejlepší mechanické vlastnosti, pevnost a houževnatost. Taky existují flexibilní materiály pro tisky na bázi tuším polypropylénu a ty by už potřebnou chemickou odolnost určitě mít měly. Pokud nebude dělat problém změkčovadlo, které vytváří tu pružnost.
Takže tam, když by se použila čela elektrolyzéru z nějakého pevnějšího tlustšího materiálu, aby se krajní elektrody neprohly, by se prostě elektrolyzér trochu stáhnul oněma tyčkamam se závity a muselo by to s pružným správně vytištěným materiálem těsnit. Akorát nevím, jak by to bylo s provozní teplotou. Do 50 - 60 st C by měly držet všechny běžné materiály pro 3D tisk, výš by se už muselo vybírat.
A jinak dneska je obrovský výběr i pružných materiálů, různých gum. Nebyl by zřejmě problém vybrat částečně pružný gumový materiál odolný louhu a současně se slušnou tepelnou odolností. Akorát z toho vysekat potřebný počet těsnění by vzhledem k cenám těch gumových desek asi stálo majlant, pokud by zbytek nebyl taky k něčemu použit.
Offline
Me tak napadlo, ze by mozna slo pouzit primo o-krouzky misto vysekavani s obrovskym odpadem.
Offline
Určitě ano, pokud by byly z vhodného materiálu. Holt je jiná doba a dnes se prodává kdeco, na co si člověk vzpomene. Jenom toho prodejce umět najít, google pomůže.
Offline
Radim napsal(a):
E-Ryc napsal(a):
Radim> S tou vodotesnosti vytisku to udajne taky zadny zazrak neni (ale detaily uz si nepamatuju, resilo se to v souvislosti s pouzitim pro styk s potravinami).
No, výtisk s pevných nepružných plastů by se asi taky musel zahladit, protože úplná rovnost toho povrchu z principu 3D tisku není úplně zaručena
Pro 3D tisk je ale obrovský výběr materiálů včetně flexibilních - pružných gumovitých materiálů. Z hlavy nevím, jak louhu odolává polyuretan, který z flexibilních materiálů má asi nejlepší mechanické vlastnosti, pevnost a houževnatost. Taky existují flexibilní materiály pro tisky na bázi tuším polypropylénu a ty by už potřebnou chemickou odolnost určitě mít měly. Pokud nebude dělat problém změkčovadlo, které vytváří tu pružnost.
Kdybych to resil, tak bych na prvnim miste zkusil ASA - jednak ho mam ;-), druhak co muzu najit, tak cit "Chemická odolnost vůči alkoholům, zásadám, tukům, mazivům, ozonu a vodě", zhruba do 100 stupnu se chova velmi zpusobne a nijak vyrazne nemekne, a chyby povrchu z 3D tisku se daji napravit v parach acetonu, kdy se povrch "slije"
Offline
A co zkusit variantu kdy elektrody jsou umístěný v nádobě a neřešit ty kvanta testění.
Offline
To si robíš srandu?
Offline
Pokud se pamatuju, tak ta velka vpodstate takhle resena byla - svarena ocelova nadoba, uvnitr plexisklo s drazkami a do nich byly nastrkane jednotlive elektrody
http://www.svarbazar.cz/phprs/download. … mp;sekce=3
Offline
Tak je třeba zajistit, aby elektrický proud elektrody neobcházel.
V provedení ocelová nádoba vyložená nadrážkovaným plastem by asi šlo snadno zajistit vysokou provozní teplotu, která by díky zvětšené vodivosdi elektrolytu za vyšších teplot měla snížit energetické ztráty v elektrolyzéru. Použít na vyložení třeba polypropylen nebo polyetylen, co snese 100 st C, pak by provozní teplota elektrolyzéru mohla být k 90 - 95 st C.
A ocelová nádoba by mohla být masívní a pevná, zatímco kryt nádoby by mohl být lehký a snadno oddělitelný, aby případný výbuch šel jenom přes ten lehký kryt a nadělal tak jen málo škody.
Offline
Zde bych právě využil 3D tisk a místo drážkování to vytisknul. Pak jednotlivé plechy-elektrody do drážek nastrkat, celé to orientovat vertikálně aby bublinky mohly stoupat vzhůru.
Je to obcházení elektrod v praxi reálné pokud by vnější nádoba nebyla vodivá? Mohlo by stačit mezi vnější plechovou nádobu a elektrody dát nevodivou desku, zda plastovou nebo sklo už bych nechal na dostupnosti materiálů. Pak by případný drážkování mohlo sloužit na správnou separaci elektrod a nebylo by potřeba řešit další uchycení.
Editoval Charon (28-06-2022 15:03:03)
Offline
Nedalo mi to a postavil jsem něco jako technologický demonstrátor z toho co dům a šroťák dal. Šlo mi o to osahat si plamen, ne řešit samotný elektrolyzér. Na šrotáku jsem sehnal plechy cca 200x300 mm 3mm silné. Z garaze vytáhl akvárko do kterého se plechy vešly , mezi plchy jsme dam 3mm dstnční gumové distanční podložky používané ve sklarně, na vršek akvárka položil 30mm gumu (původně pás pro pasovky) průchody pro odvod plynu a napajeni resil kaleovými průchodkami, nalik hydroxid draselný, přes spinací tranzistor připojil třífazové trafo s zapojenou jen jednou fazí s cca 80V na vystupu a kupodivu ono to fungovalo. Vystup plynu z akvárka jsem připojil na https://www.amazon.com/Smith-Little-Tor … B000T43L30
První pokusy proběhli čístě s plynem z HOO
- Plamen hoří i na 0.2mm trysce
- Plamen je špatně vidět, na 0,2 a 0,3 je prakticky za světla neviditělný
- Plamen je oxidačni
V další etapě jsem na druhý vstup přídal PB ,z duvodu namipulace, ori zichr jsem si s tim hrál venku na zahradě jsme pouižl 10kg lahev s nastavitelným redukčním ventilem.
- Plamen lze nastavit od redukčního po neutrál, člověk si to musí osahat. Dost sem šteloval tlak
- Zkoušel jsme svářet „plechy“ nerez drátem od 0,4 po 1,2 je to , jak dobře nebo špatně si netroufám hodnotit, nemám to v ruce ani v oku
- Pájení mosazi, 3 hrotem se da udržovat roztavená mosaz na ploše cca 3cm2 na plechu cca 1mm.
- Pajeni střibres s vysokym obsahem stříbra nevidim rozdil při Pb s kyslikem
- Pajeni mosazi nějakou pajkou s P jde to
- Obeně plamen je rychlejši než u PB nebo Acetylenu, při použití rškového tavidla je třeba na to mysle, aby se neodfouklo.
- Zkusil jsem plamenem vrtat sklo, jde to
- Zkoušel jsme spojování-tvarování skla, opět to jde, ale chtělo by to vice tryskový hořák
V další etapě jsem na PB část přidal předlohu na kapalná paliva, podle jsme jiny teda dal foukal PB ale pod nizkým tleekm. Opět z toho co dům dal sklenice do které se nalil frťan paliva, kterým přes vzduchovací kamen probublaval PB a celé to zahřívala topná guma na cca 40C.
Zkusil jsme technický benzín, lih, toulen, aceton, nitroředidlo, ether a radu dalších věcí o kterých raději pomlčím. Bylo by to na samostatný výzkum, vše nějak funguje, po chvili poznáte co hoří podle plamene problém je regulace i když jsem zkusil do sklenice dát kus zeolitu na zvětšeni odparové plochy jsou to prostě páry a jejich hustota zaleží na řadě věcí.
Současný závěr. Určitě je to funkční a použitelná technologie, jak moc je i tom jak drahý a těžký velký vyjde eletrolyzér. Ale o tom až příště
Offline
Stránky: 1 2